Ústavní právo - Casebook

Aneb plýtvání času akademiků a peněz daňových poplatníků... Ale toho času zase vlastně ne tak moc. Casebooky jsou snad ještě o trochu zbytečnější žánr, než praktika. Vlastní vklad autorů prakticky absentuje, sestává se z několika málo normostran vlastního textu (in concreto navíc rozděleno čtyřma mezi čtyři akademiky), není zde tedy jakákoliv přidaná hodnota. Kniha je tak jen osekaným textem rozhodnutí ÚS a NSS, který se navíc ještě blbě čte, protože vynechává argumentační strukturu. Čtenář tak dostane relativně nahodilá „moudra“ z pera velkých panů soudců a paní soudkyň. Kniha se tak v praxi jen nepatrně liší od sborníku citátů. Pro jejich estetickou kvalitu navíc citátů Paula Coelha. A k čemu je to vlastně dobré? Pokud dostanete na seminář Melčáka, učitel se vás pak zeptá (a to i kterýkoliv z kompilátorů této knihy), zda jste to četli a vy odpovíte, že v casebooku, dostanete seřváno, že jste si to měli přečíst pěkně celé. A seminarizující bude mít pravdu! Opravdu mne existence této "knihy" ve značné míře uráží. Výcucy z judikatury by vám učitelé kdy už měli zdarma podat do předmětové osnovy, neměli by za to nechat účtovat takřka devět stovek. Tfuj.