Kvazikrystaly

Na začátku knihy je Xaně Molinové čtrnáct let a spolu se svou nejlepší kamarádkou prožívá dramatické léto. Na konci je babičkou, která se pokouší naposled vzít život do svých rukou. To, co se odehrálo mezitím, sledujeme z různých úhlů pohledu. Očima jejího záhadného nájemce skrývajícího dávné tajemství i postaršího muže přeživšího občanskou válku, který se do Xany zamiluje. Poznáváme její kamarádku z mládí, která však Xanu po letech najednou nemůže vystát.
Eva Menasse dokáže ženy vidět takové, jaké jsou, se všemi jejich lidskými slabostmi i tím, co na nich prostě musíte milovat. Beze strachu a nadbytečné nostalgie popisuje exkurzi do Osvětimi, pracovní den lékařky na reprodukční klinice i zkoušky odvahy, kterými si prochází Xanina nevlastní dospívající dcera. Jde o energickou, poetickou, vtipnou a současně zneklidňující knihu, jejíž název si autorka vypůjčila z oboru přírodních věd. Vždyť teprve nedávno se přišlo na to, že existují nejen krystaly s jasnou symetrickou strukturou, ale i ty, které mají strukturu zdeformovanou a zdánlivě nepravidelnou. A takové jsou i lidské osudy. Naše životní cesty jsou spletité a nevypočitatelné a v jejich celistvosti je často můžeme nahlédnout jen z velké dálky. Eva Menasse (nar. 1970) pochází z Vídně, kde svou profesní dráhu začínala jako novinářka a redaktorka. Od roku 2003 žije v Berlíně a pracuje jako publicistka a spisovatelka na volné noze. Její knihaVienna (2005; česky Archa 2010) získala cenu Corine za nejlepší debutový román a anglický překlad se dostal do užší nominace na Independent Foreign Fiction Prize. Také její sbírka povídek Lässliche Todsünden (Odpustitelné smrtelné hříchy, 2009) je velice ceněna kritikou i čtenáři. Za román Kvazikrystaly (2013) získala Literární cenu Gerty Spiesové a Cenu Heinricha Bölla.