Past

Bůh asi vyslyšel má přání, a daroval této knize krátké kapitoly. Něco takového jsem si řekla, když jsem byla asi ve třetině knihy a už jsem si byla jistá, že bohu poděkuji. Miluju krátké kapitoly, vždy mě to nakopne číst dál, a přesto můžu skončit poměrně rychle. Knihu jsem přečetla za několik hodin, mrzí mě, že to tak uteklo, ale jak moc jsem z knihy nadšená, se dozvíte níže. Příběh byl opět naprosto famózní a nepředvídatelný, autor si svět glupanů/lidí/soumračníků dost dobře promyslel, a vyplatilo se to. Naštěstí nebylo nic zamotané (i s tím už jsem se setkala), Andrew si hravě poradil s každou situací. Klasické Genovo vyprávění bylo několikrát přerušeno kapitolami, které byly vyprávěny z pohledu Záře nebo Sisy. Ty kapitoly, které byly vyprávěny z pohledu Záře, mi přišly nejzajímavější, jelikož to byly hodně věci z minulosti a my jsme se tak při čtení dozvídali jak to vlastně bylo na začátku. V ohledu postav se zde v metropoli a budovách vláce objevují nové postavy, které mi nebyly sympatické ani chováním, ani jejich činy. Hodně se zde mluví o Davidovi, kterého má Sisy stále tendenci zachraňovat, v jakékoliv situaci. Epap mi stále nebyl sympatický, a později už to vlastně bylo jedno. Záře pro mě přece jen byla stále pozitivní postava, i když už prostě nebyla, přece jen nějaké city jí zůstaly. Sisy i Gen se v několika situacích chovali nerozvážně, a po chviličkách měnili názory, ale to se dá ve stresové situaci celkem pochopit. Jinak celkově je má nejoblíbenější postava asi Gen. I přes otevřený konec, si myslím, že můžu být jako čtenářka spokojena. Při takovýchto otevřených koncích, si totiž každý může domyslet svůj, jak by se mu to líbilo. Myslím si, že knihu můžu ohodnotit jako nejlepší díl trilogie (i když všechny byly úchvatné), jelikož byla kniha opravdu nepředvídatelná, což je za mě velké plus. Celá série je velmi povedená a doporučuji ji opravdu všem (i těm co nemají rádi upíry, vampýry a podobné nadpřirozené postavy), já je totiž nemusím, ale tuto trilogii jsem si zamilovala.

Autor: Andrew Fukuda Počet stran: 350 Série: Hon Díl v sérii: třetí Nakladatelství: Fragment Rok vydání ČR: 2015 "Zpátky do Misie. Tam už bude bezpečno. Všechny soumračníky už dávno zničilo slunce. A pak bychom se mohli vydat na východ. No jo, to by vážně mohlo fungovat." Vzrušeně se obrací k Máťovi. "Myslíš, že by to šlo?" Máťa na něj jen mlčky hledí. Pak z něj vychází pronikavý řehot, celý se smíchy otřásá, jako by to byla ta nejvtipnější věc, jakou kdy slyšel. Až mi z toho běhá mráz po zádech. Pořád se směje, obrací se a odchází. Chvíli za ním koukáme, než nám to dojde. Odtud není úniku. Andrew Fukuda byl vychováván v Hong Kongu. Poté, co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, začal pracovat v Manhattonském \"čínském městečku\" spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu, který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon byla vydána v květnu 2012. Před tím, než se Fukuda stal autorem na plný úvazek, byl sedm let prokurátorem. Momentálně se svojí rodinou žije na Long Islandu. (zdroj: databazeknih.cz) Gen, jeho přátelé a zbylé dívky z Misie uvízli ve vlaku, jehož koleje vedou neznámo kam. Poté, co je pronásledovali soumračníci se zdá, že konečně unikli. V jejich odhodlání jim napomáhá i myšlenka léku, která by mohla pomoci jejich blízkým, ale hned vzápětí se ukáže, že nic není tak jednoduché, jak se zdá a skupina našich hrdinů se opět ocitá v nebezpečí. Závěr této slavné série je tu a anotace na zadní straně knihy nám slibuje velkolepé finále. Po přečtení tohoto dílu nemůžu s tímto tvrzením nesouhlasit. Celý příběh je neskutečná jízda a vy nebudete věřit vlastním očím, co všechno si autor vymyslel. Určitě většinu z vás potěší, že se příběh rozjíždí už od prvního odstavce, kdy vás ihned do děje vtáhne akce a vy nemáte ani chvilku na to, abyste se nudili, protože v podobném duchu se nese celý příběh. A stejně tak jako u minulých dílů, se musím i zde rozplývat nad schopností, se kterou Andrew popisuje veškeré dění. Pokud vás bude chtít ohromit či znechutit, věřte mi, dokáže to pomocí několika vět. Mě osobně potěšily kapitoly psané z pohledů jiných osob, než Gena. Jelikož je mojí druhou nejoblíbenější postavou Záře, tak bylo milé se o ní něco dozvědět i tímto způsobem. Další věc, kterou jsem si užila bylo přiblížení způsobu, kterým probíhá proměna glupana v člověka. Když už si autor vymyslel originální upíry, zajímalo mě, jak vyřešil právě tohle. Ale ani šokující odhalení v této knize nechybí. Moje nadšení z toho, že se konečně dozvím něco o tom, jak se svět dostal do té podoby, ve které se právě nachází, vystřídalo oněmělé zírání na stránku. Čekala jsem hodně věcí, ale zrovna tohle mě opravdu nenapadlo. Hlavní hrdina Gen byl napsaný velmi dobře. V průběhu příběhu jsme u něj mohli vidět snad všechny možné emoce, a že bylo co sledovat. Gen je prostě sympaťák, buď se s ním budete radovat, nebo ho litovat. Sisy se od minulých dílů moc nezměnila. Stále jednala impulzivně a snažila se zachránit všechny kolem sebe. Na jednu stranu její chování chápu, ale na tu druhou ji nemám ráda za to, že svým jednáním uváděla ostatní do nebezpečí. Záře se opět v tomto díle projevila jako chytrá postava, která když chce, dosáhne svého. Sice se začala více přiklánět k té temné straně, ale byla vážně skvěle vymyšlená a já jí fandila až do konce. Celkově se mi děj zdál promyšlený a s klidným srdcem můžu prohlásit, že to byl nejlepší díl celé trilogie. Každý si v příběhu najde to své, pokud jste fanoušek romantiky, dojemných chvilek nebo napětí či popisů toho, jak se z upírů na sluníčku stává louže čehosi, rozhodně neváhejte a do knihy se pusťte, nebudete litovat. Já ji vřele doporučuji.