Naši lidé v Kaddáfího Libyi

Stála Libye skutečně za zřícením letounu Pan Am? Jak to bylo s československým semtexem a americkou trhavinou C-4 , které měla Kaddáfího džamáhíríje k dispozici. Kdo první spojil semtex a Libyi s katastrofou v Lockerbie a kdo následně vyslal svého emisara k plukovníku Kaddáfímu. Jak probíhaly československé dodávky zbraní a vysílání našich vojenských a civilních odborníků do Libye. Jak libyjské pohledávky potopily Českou námořní plavbu a jak protilibyjské embargo OSN málem zlikvidovalo kopřivnickou Tatru. O těchto a dalších záležitostech, ale zároveň i o tom, jak v Libyi v předlistopadové době žili a pracovali naši lidé, se rozepisuje autor, který sám působil v Libyi pět let. Shodou okolností v přelomové době, kdy naše vztahy s touto zemí procházely dramatickou změnou. Po listopadovém převratu vedl půldruhého roku v Tripolisu zastupitelský úřad Československa a z této pozice měl možnost nahlédnout pod pokličku mnohým zamlčovaným či zkreslovaným kauzám. S pomocí archivních materiálů, odborné literatury a vzpomínek pamětníků, včetně bývalého premiéra Štrougala, rekonstruuje jejich skutečný průběh i události pozdějších let, kdy vzal Západ „zreformovaného“ Kaddáfího krátce na milost, aby vzápětí s pomocí džihádistů rozehrál partii násilného svržení libyjského režimu.

Autor měl možnost přímo v Libyi sledovat metamorfózu Kaddáfího z důležitého, byť nepříliš váženého obchodního partnera na šíleného zločince, tedy alespoň v optice Prahy. V období 1987–1991 totiž působil v diplomatických funkcích na československém velvyslanectví v Tripolisu a po listopadu 1989 tento úřad vedl. Byl svědkem československo-libyjských kontaktů kolem kauzy Semtex a s odstupem doby měl možnost podívat se realisticky na zoubek i tzv. libyjského terorismu. PhDr. Miroslav Belica (*1952)
Diplomat, orientalista, analytik. Vystudoval mezinárodní žurnalistiku a arabistiku na MGIMO, doktorát filozofie získal na Univerzitě Karlově v Praze. Problematikou Blízkého východu se zabývá čtyři desetiletí. V zemích tohoto regionu prožil v řadě diplomatických funkcí téměř patnáct let, v letech 1996–2001 působil v Iráku. Poté až do roku 2004 pracoval na ministerstvu zahraničí jako zástupce ředitele odboru OSN a odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci.