Bílá jako sníh, rudá jako krev

„Narodil jsem se první školní den a vyrostl a zestárl za pouhých dvě stě dalších dní…“ Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje… Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám? *** Alessandro D’Avenia se narodil v roce 1977 v sicilském Palermu. Už jako student se zamiloval do literatury a láska k ní ho provázela dalším životem: na univerzitě v Římě, při doktorském studiu i na gymnáziu, kam nastoupil jako učitel latiny a řečtiny. Právě tady, tváří v tvář středoškolské realitě, napsal svůj první román Bílá jako sníh, rudá jako krev (2010), který byl následně přeložen do dvaceti jazyků, zfilmován, převeden do muzikálové podoby a jen v Itálii se ho prodalo přes milion výtisků. S podobným úspěchem se setkal i D‘Aveniův další román z prostředí školy O čem nikdo neví (2011). Alessandro D‘Avenia píše sloupky do novin, spolupracuje s televizí a stále vyučuje na gymnáziu. *** „Mladý profesor ve svém debutovém románu vypráví (a to skvěle) o jednom období v životě kohokoli z nás: o škole, prvních láskách (a prvních bolestech) i očekáváních.“ Vanity Fair „… dostala jsem chuť nechat knížku na stolku v obýváku pro případ, že by se mojí dceři zachtělo četby…“ Grazia „Román Bílá jako sníh, rudá jako krev zažívá neuvěřitelný úspěch… Vypráví o nádherném a náročném období dospívání a podařil se mu ten zázrak, že ho čte jak mládež, tak i její rodiče.“ La Stampa