Dívka s devíti parukami

Ač těžké téma, věděla jsem do čeho jdu. Zpracování mi však doslova a do písmene nesedlo. Nevím, jaké by to bylo číst originál, ale mě doslova iritovaly některé překlady - jako například thorax, HB, EPO - copak nebylo možné konzultovat při překládání zdravotníka? Proč by měl laskavý čtenář (nezdravotník) vědět, že se jedná o hrudník, hemoglobin nebo erytropoetin...? Toto mělo být vychytáno, než byla kniha v českém překladu vydána. Hlavní hrdince jsem samozřejmě držela pomyslné palce a byla jsem za ni ráda, že všechno dobře dopadlo, její přístup k chorobě byl doslova příkladný - je to bojovnice. Měla všechny podmínky příznivé, na své straně - obklopena rodinou, veškerou péči dostupnou, a ani peníze (jak píší komentáře pode mnou) nebyly problém. Ani tak však neměla dopředu vyhráno... Sophie se s chorobou poprala výborně - všechna čest! Ale kniha o tom všem mi přišla jak z jiného světa a vůbec mi nesedla.

Achjo, další kniha o životě a umírání z Holandska. Já chápu, věřím a soucítím s tím,že rakovina je svinstvo. Fakt jo. Ale stejně jako u Třetího poločasu si nemůžu zbavit vnitřního hlasu který mi neustále nahlas opakuje - no, to by mě zajímalo, jak by se chovali u nás, v situaci kdy po vyřčení diagnozy rakovina se většina rodin hroutí nejen psychicky, ale i finančně. Jako sorry, ale asi těžko si u nás někdo dovolí více než jednu paruku, navíc v cenové relaci třeba 800 euro jako Sophie. Ano, hurá, přežila, poprala se s tím, ale o moc víc mě její příběh nezasáhl. Ale kvituji s povděkem to,že na obálkách byly použity skutečné fotky Sophie v jejích parukách.