Už se nikdy nevrátí

Zcela jsem propadla severské krimi tvorbě. Dá se říct, že jsem na ní závislá. Nedokážu se ji nabažit. Ať už knižní, nebo filmové. Jsou to zkrátka mistři žánru.

V záplavě severských thrillerů, které hlavně v poslední době jakoby psala stejná umělá inteligence, je toto minidílko vcelku zjevení. Na malé ploše s pár postavami a jednoduchou zápletkou autor rozehrál velmi zajímavou hru. Úspornost celého konceptu je taková, že by nebyl problém celou knížku převést na divadelní prkna, samozřejmě když se vynechají explicitní sexuální scény, které sice slouží obsahu, ale nemusely by být popisované pořád dokola. Severští autoři v tom ale mají bůhvíproč zálibu tak nějak obecně. Ani překlad není žádná perla, ale je tu několik momentů, které jsou pozoruhodně vymyšlené a neokoukané. Uvěznit matku v domě přes ulici a umožnit jí kamerou sledovat, co se děje u ní doma, by hned tak někoho nenapadlo. Stejně jako zaměstnat únosce jako psychiatra, k němuž si dochází manžel unesené pro radu, jak se se zmizením ženy vypořádat. Vztahy všech nejsou jednoznačné a často zcela proti zdravému rozumu, nicméně vycházejí ze skutečných studií psychologie obětí únosů. Celé je to jaksi perverzně zvrácené, nejhorší však je, že to není nereálné. Na skutečnosti tomu dodává i dvojka policistů, co mají k případu přístup jako Laurel a Hardy. Opravdu zajímavá knížka, která by neměla zapadnout. Je škoda, že nic dalšího tu od Hans Koppela nemáme...