Na to, aby to byla opravdu motivační knížka, je fakt špatně napsaná. Tohle by bylo tak akorát na větší časopisecký článek. Autor si je toho nejspíš vědom, proto knížku doplnil vyprávěním o slavných chodcích a různými citáty týkajícími se pravidelné chůze. A tyto citáty jsou dle mého soudu jediné kloudné, co v knize najdeme. BTW, autorovi a jeho přátelům doporučím garminy. Ty asi nejlépe dokumentují pokroky nejen v chůzi a bez neustálého dívání se na hodinky poměrně přesně doměří počet kroků.

Tak takhle opravdu ne. Na tuhle knížku jsem se těšila, protože dobrých knih o chůzi je málo (nebo jich málo znám). Od knihy o chůzi chci buď motivující čtení s přesahem až do filozofie (dokonalý Thoreau, průměrný Kagge), nebo neméně motivující čtení spíše příručkového rázu, které by se věnovalo třeba správnému držení těla, nášlapu atd. (takovou jsem ještě neobjevila). Barochova kniha je naprosto zbytečná. Protivná mi byla už jeho motivace, protože zírat každých pět minut na jím adorované chytré hodinky a dokud nemám 10 000 kroků za den, rázovat třeba sem a tam po bytě? Pardon, ale to je zkrátka ubohé. O tom by chůze opravdu být neměla. Nehledě na to, že oněch 10 000 je zcela zavádějící meta - každý je jiný a pro každého je limit někde jinde. Taky se zdálo, že v tom pro autora nic víc než novoroční předsevzetí a snaha zhubnout není. Takže byl schopný těch 10 000 prostě dojít na sílu, ať už to bylo sebevíc postavené na hlavu. To, jak se mysl dokáže při chůzi lehce toulat do netušených dálek a šířek, popsal Baroch takto: "Třídil jsem si myšlenky, pracovní povinnosti, ale vymýšlel jsem třeba i dárky pro manželku a děti..." (s. 60-61). Že je pravidelná chůze přínosná pro zdraví a že se díky ní dá zhubnout? Radši si přečtěte jen hlášku na obálce a dostanete to stejné, co říká v knize. Kvůli tomu opravdu nestojí za to se prokousávat textem, ve kterém zcela selhaly korektury a který je celý jen takovým nezáživným deníčkem o tom, kudy všudy v Praze Baroch šel a co tam je (což by mohl být průvodce, ale na to je to bohužel podané nezáživným wikipedickým stylem). Nakonec se chlubí, jak začal svoje rekordy posouvat a jak jednou ušel dokonce asi 23 km za den... ehm. Dobře, a co já s tím? Na další dobrou knihu o chůzi si prostě asi budeme muset počkat. A do té doby zpátky k Thoreauovi.