... o psu nemluvě

Čekala jsem: sci-fi, cestování časem Dostala jsem: spoustu odkazů na Tři muže ve člunu (to jsem ale mohla čekat, podle názvu, že? :) No, nečekala), chaotické změny časů a míst, absurdní skoro až anglický humor, hodně se blížící právě Třem mužům ve člunu nebo stylu Mackova Saturnina II. Ta atmosféra byla docela přesná. Když jsem se od původního očekávání, že budu číst sci-fi, oprostila, nakonec se mi to i začalo líbit, i když ke konci už mi to připadalo příliš komplikované. Ale zase o to vtipnější. Co mě hodně překvapilo, je to, že mi to připadá jako nějaký o trochu slabší druhý díl agentury DODO, kterou jsem přečetla asi před týdnem. Takže načasování jsem si nemohla zvolit lepší. Je to pro mě tak na něco přes 70%, mohlo to být trochu kratší, ty inkongruence už mě začaly docela štvát. Souhlasím s komentářem Kaika níže. Doufám, že na žádnou další inkongruentní knihu už nenarazím :D.

Tak jako se musel Johann Wolfgang Goethe po publikování Utrpení mladého Werthera odreagovat něčím míň depresivním, podobně i Connie Willisová předložila zdeptaným fanouškům cyklu Cestovatelé historií po Knize posledního soudu trochu odlehčenější dílko. Ovšem neméně geniální. Co je na téhle knize nejkouzelnější, je její přímý a nepřehlédnutelný odkaz na Jeromovy Tři muže ve člunu. Autorka využila stejné doby a prostředí, aby svým hrdinům z budoucnosti pořádně zamotala hlavu. Provedla to přitom s takovou nonšalancí, jež jí musí leckterý spisovatel závidět. Nepřepisuje ovšem dílo někoho jiného, ani jej lacině neparoduje, ale s jemnou nostalgií vzdává hold nezapomenutelné klasice humoristické literatury. Přitom nezapomíná na další velikány, jako jsou P. G. Wodehouse, Agatha Christie či Dorothy L. Sayersová. Román s geniálně propracovanou gradací, perfektní situační komikou a fantastickými postavami. Zážitek, na který se prostě nezapomíná - tedy pakliže máte alespoň špetku smyslu pro humor.