Hraničářův učeň - První roky. Turnaj na Gorlanu

Jak jinak že... Flanagane, zase jste zabodoval. Nechápu jak to ten člověk dělá, ale i po tolika již napsaných knihách o jedné a té zemi nám má co říct. Byla to ta stará dobrá hraničářská kniha plná jejich břitkého humoru a sarkasmu. Bez kterého si mimochodem Hraničářova učňě nedokážu představit. Děsně jsem se nasmála jak se Halt seznamoval s Abelardem... To se mu fakt povedlo. Pochichtávala jsem se u té knížky jak magor a ostatní se na mě mírně starostlivě dívali jestli nepotřebuji odbornou pomoc.. :D Smekám pane Flanagane. Vypadá to, že vaše knihy mne budou bavit navěky.

Už zase. Jak to dělá? Kniha byla opět úžasná, čtivá, a velice vtipná. Díky Haltovi a Crowlemu - pro mě asi nejoblíbenější dvojice - humorem kniha téměr přetékala. Tímto mě autor nikdy nezklame. (...) ,,Radši bychom měli zítra taky vyrazit," říkal Halt. ,,Je čas obhlédnout hrad Divoká voda." ,,Máš nějaký nápad, jak odtamtud vytáhneme Duncana?" zeptal se Crowley. ,,Myslel jsem, že ty bys mohl jít pro něj a já zatím obklíčím hrad," odpověděl Halt. (...) Po druhé sloce přestali zpívat, ale Crowley si za jízdy dál tiše pohvizdoval refrén. Halt se na něj zamračil. ,,Vydáváš divný pisklavý zvuk," upozornil ho. Crowley se překvapeně rozhlédl. Neuvědomoval si, že si pohvizdoval, a spojit si to s výrazem divný pisklavý zvuk mu chvíli trvalo. ,,To je hudba," prohlásil. ,,Ne z místa, kde sedím," odtušil Halt.