Hoši od Bobří řeky (audiokniha pro děti)

Knihy Jestřába lze označit za nadčasové a bez cílové skupiny - užije si je stejně 10letý jako 50letý, či mamka na mateřské nebo důchodce. Stačí jen mít v srdci kousek touhy po dobrodružství a lásku k přírodě. Nová reedice Albatrosu mě vrací do dětství, kdy jsme na táboře plnili bobříky a lítali po lese, chodili plavat do lomu a podnikali výpravy vlakem po naší krajině. Ano, Rikitan jako vzor pana Foglara, o kterém se vědělo, že byl svým tělem v mládí posedlý, asi nebude až tak vzorem nás všech, ale celé to pojetí přátelství a odvahy v kombinaci s touhou žít podle svého je stále úžasné a neskutečně čtivé. Příběh, který brzy oslaví 100 let od vzniku, stále působí jako balzám na duši v dnešní divné,uspěchané době.

Pro mě není tato kniha spojena s žádnou nostalgií - četli jsme ji jako děti ve škole a jediné co si pamatuji, je že se tam lovil bobřík mlčení :-) Nicméně jsem ji zkusila se svými dětmi ve formě audioknihy. Dcera (8 let) u toho spolehlivě usínala, ale syna (10 let) to kupodivu po počáteční nedůvěře celkem bavilo. Ne že by z toho skákal nadšením, ale na poslouchání se těšil a je přístupný tomu, že by si poslechl i jinou Foglarovku. Mě se na knížce líbilo, jak je tam krásně popsaná ta láska k přírodě a jak jsou tam celkem nenásilně (i když na dnešní poměry velmi okatě) dětem vštěpovány správné lidské hodnoty a chování. Bohužel viděno dnešníma očima je kniha poněkud sexistická - jakoby holky neměly na dobrodružství a odvahu právo, jakoby holky ve světě Hochů od Bobří řeky vůbec neexistovaly kromě strachujících se maminek a nelichotivé zmínce o ubrečených holkách. Chápu, že kniha vznikla téměř před 90 lety, ale z pohledu dnešního čtenáře to prostě trochu zamrzí. I tak má ale kniha i dnes co říct.