Grace to řekne nahlas

Tak.. Přečteno.. A musím přiznat, že takovou knihu jsem ještě nečetla.. Zanechala ve mě velmi silné pocity, musím se přiznat, že chvílemi jsem chtěla s čtením přestat, ale protože to nemám ve zvyku, neudělala jsem to. Je to velmi bolestivá zpověď duševně i tělesně postižené dívky a popis toho, co takový člověk může vnímat, jak se k němu chová okolí, rodina, ústavní personál a lékaři - to jsem občas nedokázala pobrat.. Dobrá četba k zamyšlení..

Souhlasím, je to opravdu zvláštní kniha. Vyprávěná dívkou Grace, která snad ani nepromluví ale u všeho je. Nevybavuji si v jejím vyprávění větu typu řekla jsem , nevybavuji si , že by něco řekla nahlas. Byl to ten název, co mě zaujal, čekala jsem hrubou , nesvéprávnou holku, co dělá slušné měštanské rodině ostudu a proto je odklizena do ústavu, ale Grace taková není , není ani hloupá ani zlá, snad jen tělesně postižena . Knižka má záložku , tu stužku modré barvy naděje, Jak jsem se začetla s kočkou v peřině , přehodila jsem stužku a kočka po ní sekla drápkem. A já to řekla nahlas.