Svět na konci času

Davam jenom 60% (lehky nadprumer). Proc? -10% Za nudny baseball (skvar vetsiny americkych spisovatelu). -10% Hlavni hrdina Viktor je podle me nesympaticky, nadrzeny pitomec (Beda Pohl dostal v sedmdesati letech mindrak?). -10% Dejova linije kolonistu na planete Enki byla priserne nudna. -10% Kniha mohla byt o 150 stranek kratsi. +60% Wan-To a jeho fakani a kopie si pohraji s hvezdami jak s hrackami ve vyborne hard sci-fi.

Představa entit, jež hrají cink s galaxiemi stejně jako mimozemšťani na konci Mužů v černém je lákavá a netradiční (nejde o klasickou dominanci a vyhlazení…) a jejichž vnímaní lidí, pokud je vůbec zaregistrují, je ekvivalentem otravného bzučení komára. Oproti tomu jepičí životnost lidí proti „věčným“ nemá co nabídnout, leda by se dala krátká životnost prodloužit, ať se dá případná konfrontace doslova na konci všeho nějak pěkně vygradovat. A to je relativně problém, protože jednak s hrdinou Viktorem přeskakujeme jednotlivé éry lidské kolonizace, jako by to byla jízda výtahem zážitkovým parníkem, kde každé patro představuje jiný typ zábavy/času/geopolitického uspořádání a jednak kromě Viktora nedostane žádná jiná postava pořádný prostor a hloubku, aby se do vyprávění a celého problému nějak výrazněji otiskla. Takže působení důležitých postav (otec, rodina, děti, milenky…) vyjde do ztracena, protože následující kapitolu jsme o mnoho staletí v budoucnu a často nestojí ani za zmínku, jak dané postavy dopadly. Logické, byť nijak příjemné. Nicméně blížící se finální konflikt mezi Wan-Toem a Viktorem (potažmo lidstvem, které v té době ještě zbude) bude jen načrtnut (stejně jako konec trilogie Problému těles (inspirace zejména ve Vzpomínce je jasná) a zbytek nechť doplní naše fantazie. Cože je škoda, protože kniha má spoustu skvělých momentů a nápadů (např. kolonizační lodě se rozebírají postupně jako základní stavební materiál při kolonizaci…) a chtěl bych si přečíst, jak měl autor finální konflikt s těmi božskými, ale v základu dětskými entitami vymyšlen.