Ready Player One

Jako první jsem viděla Speilbergův film. Jak už to ale bývá zvykem, tak ten si vzal z knihy jen něco. Nemám mu to však za zlé. Ráda se na ten film dívám a jeho sledování si užívám. Kniha to nabízí mnohem víc. Mohla jsem se tak do příběhu více ponořit. Díky čtivému stylu psaní jsem neměla problém se do knihy začíst. Všechno jelo jako po másle. Dokonce jsem nechtěla knihu odložit, prostě jsem si to chtěla hned dočíst. Bavila jsem. Fajn nápad a pořádná jízda. A o to tu jde především.

Jaktože jsem ji neznala dřív? Knihu, při jejímž čtení se mi vybavují vzpomínky na první textové adventury i na rozpixelovanou obyčejnou grafiku prvních plošinovek a nesmrtelného pacmana. Nemohla jsem od knihy odtrhnout oči, soutěž byla napínavá, i když už jsem měla o ději nějkou představu z filmu. Nejvíc jsem ale ocenila, že se knihou lehce odvíjel romantický příběh dvou gunterů (hledačů velikonočního vejce ve hře). Nenásilně a hezky autor popsal, co se vlastně hlavnímu hrdinovi honilo hlavou. Těžko ale mohu odhadovat, jak se bude kniha číst někomu, kdo nemá ponětí o tom, co je to Atari, příkazový řádek či o čem jsou populární sci-fi filmy osmdesátých let, jako je třeba Blade Runner. Pro nezasvěcené můžou být popisy a přechody mezi bránami a světy nejspíš trochu zmatečné a obtížné na představivost. Je to ale neuvěřitelná sonda do života geeků v osmdesátkách. Sama jsem si dohledávala některé písničky zmíněné v knize, abych se naladila na tu popisovanou atmosféru a nebo si dohledávala scény některých filmů. A některé hry jsem ani neznala (přecejen jsem se k první počítačové hře dostala v šesti letech a to už se psala léta devadesátá). Hlavní postavy měly můj obdiv k tomu, co vše se dokázaly naučit nazpaměť a jaké znalosti dokázali držet v hlavě. Při čtení knihy až po zhlédnutí filmu jsem se dostala do zvláštní situace. Kniha je opravdu JINÁ. Obvykle nesnesu, když filmové zpracování mění detaily a opomíjí hlavní věci z knihy. Ale tady šlo a tak diametrálně jiné vyprávění toho příběhu, že nejsem naštvaná, ani zklamaná. Mám ráda obě verze příběhu Ready Player One. Zbožňuji film, který útočí na moje smysly, doplňuje scény hudbou a je akční a vizuálně zajímavý. Zbožňuji knihu, která dává příběh do jiného časového rámce, zasáhne srdce i smutnou událostí a ukazuje prokreslené a hrdinné tahy hlavního hrdiny, které ve filmu takto nejsou. Je to podobné, jako když se člověk dokáže dívat na zpracování popelky od Disneyho i na náš český film Tři oříšky pro popelky a má rád oboje, byť vypráví "stejný" příběh diametrálně jinak. Chcete zkusit pochopit geeky a nadšené hráče počítačových her, kteří nazpaměť odříkají všechna kouzla, postavy a jejich inventář a do nočních hodin procházejí mapy a hledají tam titěrné hlouposti podle nenápadných vodítek? Tak to si fakt přečtěte tuhle knížku.