Království lotosu - Skryté poselství

Epická dospělácká fantasy inspirovaná indickým náboženstvím, plná magie, politikaření a silných ženských hrdinek. Na začátku jsem si musela zvyknout na trochu "krkolomný" styl psaní, autorka občas sklouzne k filozofickým úvahám, ale děj plynul svižně, univerzum je to rozhodně zajímavé, takže účel prvního dílu trilogie kniha rozhodně splňuje. Více v recenzi na https://www.knihcentrum.cz/recenze-skryte-poselstvi

Bohužel, toto mě neoslovilo.. ani dějem, ani postavami nebo stylem psaní, pouze fantasy svět bych řekla, že má relativní potenciál, který ale kniha sama vším ostatním tak nějak uzemnila.. A vypichuji opravdu krásnou přebálku, na které je jeden z hlavních hrdinů.. FANATSY SVĚT... Autorka se absolutně neobtěžuje s jakýmkoli vysvětlením čehokoli, první obeznámení některých věcí/událostí/božstva/apod. přichází třeba až v poslední čtvrtině knihy, pokud vůbec. Žádný pojem není řádně vysvětlen, a tak vlastně při čtení člověk mnohdy nechápe, co to jako je, a opravdu to ztěžuje spád vyprávění... Avšak možná jsem moc kritická, jelikož svět prý již byl představen v sérii Eternal Sky, která však v čj nevyšla, tam by možná vysvětlení byla, ale když český čtenář nedostal možnost si svět oblíbit v jiných knihách s vysvětlením, jak toho má dosáhnout teď bez pochopení? DĚJ... vlastně se nic moc neděje, velká část je věnována posvátným rituálům, popisům věcí, politikaření svázanému tradicemi světa. Základní zápletka je nezajímavá, respektive víceméně se nerozvětvila a nerozvíjela... POSTAVY... Nezvládla jsem si k nim vytvořit žádné pouto, přišly mi "neživé" a fádní, nijaké.. A o to hůř, že děj je vyprávěn z pohledu 3 linií obsahující 4 osoby. V kombinaci s prakticky nulovým dějem se to opravdu hrozně vleče, protože v jednom čase sledujeme vícero postav. Mrithuri byla asi nejlépe vykreslená, ale i tak... STYL PSANÍ... Krkolomný a komplikovaný. Rádoby si autorka hraje na barvité popisy plné metafor a přesmyček, které jsou ale cpané nesmyslně a úplně všude a pořád a nesrozumitelně podtrhují a dokreslují nudu vzniklou dějem a nezajímavými hrdiny, takže i díky tomuto se čtení vleče ještě více... Dočetla jsem to... mnohdy se sebezapřením. Když už jsem byla konečně skoro na konci, najednou přišla kapitola jak z červené knihovny, no kde se to tam vzalo naprosto nechápu?!? Každopádně pomalý rozjezd, vlekoucí se (ne)děj a nebarvité postavy byly s blížícím se koncem lepší... Dokonce by mě asi i zajímalo, zda ze zápletky autorka přeci jen něco vykřeše, ale myslím, že druhý díl by byl pro mě už moc velké sousto...