Zvrácený osud

4/5* Na tuhle knihu jsem byla zvědavá už od chvíle, kdy ji Monica Dake představila na jarní merendě Albatros Media. Protože upřímně… čarodějka a démon, který se probudí po 600 letech spánku, celý hladový a lačný, a to nejen po jídle? Hell yes! A po přečtení musím říct, že tohle se fakt povedlo. Nejdřív ale musím pochválit samotné zpracování knihy, protože ten vizuál je naprosto nádherný. Obálka i ořízka jsou za mě opravdu top a je to přesně ten typ knihy, kterou si s radostí vystavíte v knihovně. Určitě ale doporučuji nepřeskakovat TW na začátku knihy. Objevuje se tu totiž jedno téma, které já osobně v knihách nemusím, takže jsem měla docela obavy, jak mi to sedne. Ale doteď vlastně nechápu, jak to Monica udělala, protože i přesto jsem si čtení neskutečně užila. Příběh totiž perfektně balancuje těžší momenty s humorem a odlehčenými scénami, u kterých jsem se fakt smála nahlas. A celé je to napsané tak čtivě, že jsem stránky hltala jednu za druhou. Anarché mi bylo místy fakt líto. Chvílemi jsem si říkala: „Holka, už si to nenech líbit!“ A Toren? No ty jo! Jeho rozhovory s koněm byly absolutní třešnička celého příběhu a přísahám, že právě u těchto scén jsem se bavila nejvíc. Miluju to. Za mě opravdu skvělé české romantasy, které mě překvapilo mnohem víc, než jsem čekala. Čtivé, zábavné, místy dost temné, ale zároveň tak návykové, že máte problém se od toho odtrhnout. Moc se těším na další díly.

Anarché je čarodějka, která má za úkol udržovat magickou hranici a chránit tak svou vesnici před démony, kteří číhají v lese. Každý měsíc se ve vesnici koná turnaj o titul nejlepšího démonobijce, který pak s Anarché stráví noc plnou vášně a pomůže tak čarodějce načerpat magickou sílu. Místo vděku a respektu se ale čarodějka od vesničanů setkává spíše s posměšky a narážkami. Svou roli ale hraje dál, protože ctí matčin odkaz. Jednou v lese narazí Anarché na prastarou hrozbu ve formě démona Torena a až možná díky němu Anarché pozná, že zlo může mít mnoho podob a pravda dokáže být velmi krutá.   Máme tu temnější fantasy romanci z českého rybníčku a musím říct, že jsem si ji užila. Zaujalo mě prostředí, ve kterém se příběh odehrává, stejně jako hierarchie vesnice a rituály, na kterých byli doslova závislí a ta temná a dusná atmosféra na mě dýchla už z prvních stránek. Anarché byla jako postava zajímavá a byl citelný ten rozpor mezi tím, co musí a co chce. Defacto byla lehkou ženou pro vesnické démonobijce, i když v ní dřímalo něco víc. Svůj osud snášela kvůli své matce a dědičnému poslání. Když se ale pak dozvěděla o všem pravdu, bylo mi jí neskutečně líto.   S démonem Torenem jsem měla z počátku problém. Nakonec se sice změnil, ale v prvních scénách s čarodějkou a jejich „sbližováním“ mi zkrátka chyběl ten… oboustranný konsenzus. Chápu, že do té doby a prostředí takové scény zapadají, ostatně Anarché se to v knize málem stalo ještě několikrát, ale při té scéně s Torenem jsem se přesto nemohla přenést. Navíc pak Anarché zjistila, že se jí to vlastně i líbilo…   Líbilo se mi, že je kniha napsaná ze dvou pohledů, a to z pohledu Anarché a Torena, takže má čtenář větší vhled do chování a motivů obou postav a také víc pozná Torenův život a pochopí jeho motivy. Nemůžu se, ale zbavit dojmu, že mi při čtení něco chybělo, nějaká trošku větší hloubka příběhu, protože se vše událo tak nějak rychle a než jsem zpracovala, co se vlastně stalo, byl konec. Ale věřím, že se vše rozjede v dalším díle.   3,75/5