Zvrácené hry

Zvrácené hry jsou pořád přesně ten typ zvrhlosti, který mě baví. Čtyři chlapi, jedna žena, toxická přitažlivost, sex, krev, násilí a tolik psychických problémů, že by na ně nestačila ani pořádná skupinová terapie. Vyšinutý vztah AJ a Vran mě pořád baví a právě kvůli němu tuhle sérii miluju. Tentokrát jsme navíc víc nahlédli do minulosti jednotlivých Vran, což mě moc bavilo a pomohlo mi je zase o něco víc pochopit. Ke konci kniha nabrala pořádný spád. Akce, krev, napětí a závěr, který mě okamžitě nalákal na poslední díl. Jenže... ze všech tří dílů je pro mě tenhle zatím nejslabší. Ne proto, že by byl špatný. Kdyby to byla samostatná kniha, vůbec bych neprotestovala. Ale po prvních dvou dílech mi tu něco chybělo. A hlavně AJ. Chápu, že se postavy vyvíjejí, ale její proměna z holky z prvního dílu v téměř Terminátora v sukni byla na mě už trochu moc. Některé její reakce a rozhodnutí mi k AJ, kterou jsem poznala na začátku série, prostě nesedly. Celkově ale pořád miluju tuhle zvrácenou čtyřku a jejich pokřivenou partičku. Všichni jsou úplně mimo, každý trochu jinak, ale dohromady jim to kupodivu funguje. A po tom konci? Jasně, že jdu hned na poslední díl.

Na čtivosti neubývá. Vztah vran a Aj mě baví. Dostali jsme pár střípků z milosti, která je formulovala do dnešní podoby. Ke konci se to pořádně zvrtlo, no a závěr? Vrhám se do posledního dílu.