Zvrácené hry

Zvrácené hry jsou pořád přesně ten typ zvrhlosti, který mě baví. Čtyři chlapi, jedna žena, toxická přitažlivost, sex, krev, násilí a tolik psychických problémů, že by na ně nestačila ani pořádná skupinová terapie. Vyšinutý vztah AJ a Vran mě pořád baví a právě kvůli němu tuhle sérii miluju. Tentokrát jsme navíc víc nahlédli do minulosti jednotlivých Vran, což mě moc bavilo a pomohlo mi je zase o něco víc pochopit. Ke konci kniha nabrala pořádný spád. Akce, krev, napětí a závěr, který mě okamžitě nalákal na poslední díl. Jenže... ze všech tří dílů je pro mě tenhle zatím nejslabší. Ne proto, že by byl špatný. Kdyby to byla samostatná kniha, vůbec bych neprotestovala. Ale po prvních dvou dílech mi tu něco chybělo. A hlavně AJ. Chápu, že se postavy vyvíjejí, ale její proměna z holky z prvního dílu v téměř Terminátora v sukni byla na mě už trochu moc. Některé její reakce a rozhodnutí mi k AJ, kterou jsem poznala na začátku série, prostě nesedly. Celkově ale pořád miluju tuhle zvrácenou čtyřku a jejich pokřivenou partičku. Všichni jsou úplně mimo, každý trochu jinak, ale dohromady jim to kupodivu funguje. A po tom konci? Jasně, že jdu hned na poslední díl.

Tahle série je další naprosto návyková šílenost. Na jednu stranu nutně potřebuju další díl, na druhou ještě nechci aby to skončilo. Kniha měla opět velký spád. Hrůzná minulost jednotlivých Vran byla odhalena. Dozvěděla jsem se, kdo jakého kostlivce skrývá ve skříni a alespoň trochu chápu, co každého z nich zformovalo do toho, čím jsou teď. Konec pro mě tentokrát pro nebyl žádným překvapením. Protože od chvíle, kdy se tam tahle postava objevila, bylo prostě jasné, že právě TOHLE je tajemný stalker. Byla jen otázka, jak a kdy na to nakonec přijde i AJ. Jen je tam na můj vkus těch přezdívek pro jednu postavu už moc: Duch, Vrabčák, Andílek... ještě, že pro Greye je prostě jenom AJ. Naprosto peckový díl.