Autorovi můžeme jenom fandit nejenom za tuto knihu, ale také za všechnu tu práci, kterou pro různá zvířátka vykonal a doufám, že ještě hodně vykoná. Kniha obsahuje popis i dosti divokých scén, některé smutné, ale i veselá se najde. Doufám, že si knihu přečte alespoň miliarda lidí a začnou se chovat k přírodě jako ke svému domovu a ne jako k něčemu, kam chodí za nevázanou a bezohlednou zábavou. To jsem ale naiva, co?

Milovníci knih Geralda Durrella, případně Jamese Herriota mohou být zklamáni. Autor sděluje čtenáři o čem ta veterina vůbec je. Nebere si servítky, ale z jeho psaní je na první pohled vidět jak svou profesi miluje. Jeho výhodou bylo, že toho procestoval po širém světě opravdu hodně a má vzácný dar zaujmout čtenáře ihned od první kapitoly. Nejvíce mne zaujal příběh tří mladých slonů- samců (25 roků). V rezervaci se nejspíše nudili a tak se vydali "do světa". Jenže když se tato povedená trojka přiblížila k osadám farmářů (Jihoafrická republika) situace začala být kritická. Slon, zejména mladý zkonzumuje v průměru 150 kg všeho co mu chutná, a to každý den. Zde šlo skoro o půl tuny a je samozřejmé, že se farmářům nelíbilo, když každý den zjišťovali vzniklou škodu po trojici gurmánů, kterým ještě na potvoru chutnala nejvíce manga a pomeranče. V JAR to mají zařízeno dobře. Působí zde organizace Elephants Alive, která operativně zasahuje, plánuje operace a také je financuje. Dva vrtulníky jsou v tomto případě minimum. K tomu tým střelců-uspávačů slonů, místních stopařů a nakládací technika k zpětnému odvozu do rezervace. Je potřebná, přečetl jsem si, že jeden slon má průměrnou váhu 6 tun ! Čtenář si opravdu počte a nejen o slonech.