Román přibližuje jeden z příběhů vykořenění, na něž je bohužel nedávná historie Evropy tak bohatá. Balzano jej zasadil do jihotyrolské vesnice Curon v převážně německy mluvícím kraji, anektovaném v roce 1919 Itálií, a nabízí v něm historii vesničanů, kteří byli nucení čelit národnostnímu útlaku nových italských pánů a později i problémům, jež přicházely s nástupem Hitlera k moci v sousedním Německu. Příběh vypráví Trina, s níž se čtenáři poprvé setkávají jako s mladou učitelkou, která po kraji tajně vyučuje mateřskou němčinu; vypráví ho, jako by mluvila se svou dcerou, jež v meziválečných letech podlehla nacistické propagandě a utekla do Německa za lepším životem. V roce 1939 jsou obyvatelé provincie rozděleni Hitlerovou výzvou k odchodu do Říše, přičemž na ty, kteří zůstávají, jako je Trina a její manžel, pohlížejí obě strany s nedůvěrou. Když vypukne druhá světová válka, manželé prchají do hor, aby přežili, zatímco jejich syn podporuje Hitlera. Přichází konec války, ale ani ten nezachrání jejich domov: rodné údolí je zaplaveno novým přehradním jezerem a jejich svět nenávratně mizí. Román během čtyř let od svého napsání byl vydán v 24 zemích a autor za něj získal řadu literárních cen.