Ztracené léto

Téměř klasická detektivní zápletka, ve které se proplétají případy dvou ztracených dívek v minulosti i současnosti, je chytlavě zabalená do investigativního pátrání dvou novinářů. Není nijak drastická, spíše se soustředí na mezilidské vztahy. Kniha se mi líbila a výborně jsem si početla. Tento autor, Victor Pavic Lundberg, ještě u nás není tak všeobecně známý, ale já jeho knihy mohu všem doporučit.

Z pohledu zápletky a děje jako takového to není nic, co byste za posledních 100 let ještě nečetli, ale je to poctivá krimi, která si vystačí s vyšetřováním a rozhovory a obejde se bez krve a hustěkrutých momentů. Jen mi to nějak nesedlo. Tím hlavním důvodem jsou všichni hlavní "hrdinové", což je novinářský tým. Evidentně to ve Švédsku není jiné, protože až zoufale moc se podobají jejich postupy, snahy a výplody stupiditám, které známe od našich místních pisálků. Nenašel jsem tam jedinou sympatickou osobu a i jejich vzájemné vztahy, včetně těch rodinných, jsou jaksi skandinávsky odtažité, studené a bez barev, navzdory tomu, že se příběh odehrává v rozpuku léta. Autor je novinář, tím se to vysvětluje. Je tam až příliš mnoho homosexuálních vztahů (skoro všechny). Proti tomu nic nemám, jen jsem moc nechápal, proč je to tak tlačené do popředí a občas i nechutné. Autor je sice gay, ale to neznamená, že všichni jeho čtenáři jsou taky. Loa, Loy, Loovi, Lou, Loo, Loou... Tady narážíme na češtinu, protože švédština jména neskloňuje. Dost blbě se to čte, když navíc připočteme zálibu skandinávských autorů v místopise, takže se to tu slovy jako Västergötland, Hornstull, Valhallagatan, atd. jen hemží. To už ale dělala i Maj Sjöwall-Wahlöö... panebože, to jsou jména, že? Takže za mě slušný příběh, který zabíjí to okolo.