Ztracené dívky z Willowbrooku

U této knihy máte chuť křičet bezmocí, tolik nespravedlnosti, tolik bezpráví, páchaných na těch, kteří se nemohou bránit... Státní ústav, nebo tedy škola pro slabomyslné Willowbrook opravdu existovala. Autorka se v doslovu rozepisuje z čeho čerpala a realita musela být ještě horší, stejně jako podmínky pro život v něm, nebo spíše přežívání, otřesné. Ta kniha je strašně smutná a mně ani ten závěr dojem moc nevylepšil. Měla bych pouze jednu výtku, autorka se na mnoha stránkách rozepisuje a popisuje utrpení a podmínky rezidentů ústavu na úkor samotného děje. To ale nic nemění na tom, že je to silný příběh, který bych doporučila, stejně jako ostatní její knihy.

Příběh, odehrávající se ve státní "škole" Willowbrook, který je o to otřesnější, že jeho reálné kulisy byly zřejmě ještě mnohem horší, než je autorka dokázala v knize popsat. Záměna identických dvojčat je vždycky atraktivním tématem, tady navíc v prostředí, které je doslova příšerné. Myslím, že autorka především chtěla popsat skutečné poměry, které ještě relativně nedávno vládly v obřím státním zařízení, do něhož americké rodiny doslova odkládaly své mentálně zaostalé, ale i jen méně přizpůsobivé a "zlobivé" děti. Příběh Sage a Rosemary je navíc okořeněn záhadnými vraždami... Pamatuji se, jak těsně po sametové revoluci vzniklo i u nás jedno takové zařízení pro údajnou převýchovu amerických dětí s podivným programem. Naštěstí bylo díky novinářům poměrně rychle zrušeno...