Zpověď je mnohem otevřenější než Deník a možná i trochu smutněji laděná. Farářka Martina začíná lehce vyprávění o své účasti ve Stardance. Od ní přechází k závažnějším tématům – naději, bolesti, lásce a mezilidským vztahům. O své cestě k víře a poslání farářky. O církvi a o tom, i tom co je třeba změnit. Velmi intimní, otevřené a upřímné. Kdo hledá bulvár, ať si raději koupí Blesk. „Vztah můžeme označit jako dobrý, pokud se na něm něco naučíme. Něco o sobě, hlavně o sobě, protože v tom vztahu se druzí pravděpodobně nezmění tak, jak bychom si to přáli.“ „Nikdo nezestárne vedle úplně stejného člověka, do kterého se před lety zamiloval.“ „Krize ve vztahu je vždycky šancí na nový začátek anebo na pokračování v nové kvalitě.“ „Je potřeba se vzdělávat, rozšiřovat si obzory, abychom si uvědomili, že strach nám někdy může zachránit život, ale také plodí paranoiu, která neumožňuje žít život v radosti z toho, že život je pestrý.“ Přešlapy mne naučily, že chyby k životu patří a že jsem někdy příliš a zbytečně ustrašená.“

Deník farářky se mi líbil víc - moudrá a vtipná procházka liturgickým rokem byla přirozenější, autentičtější. V případě Zpovědi jsem měl problém s formou rozhovorů, které Tomáš Novotný nevede příliš zajímavě a je na nich zkrátka znát, že se s Martinou Viktorií Kopeckou domlouvali na otázkách a že odpovědi nejsou spontánní, ale jsou (až moc) promyšlené a často nejspíš i později napsané. Není to samozřejmě špatně, pokud to ovšem není poznat. Rozdíl mezi úrovní úvodů kapitol, které napsala M. V. K. sama, a mezi rozhovory tam prostě je. Navíc se občas stalo, že v rozhovoru přišla řeč na něco, o čem bylo psáno právě v úvodu... Zdá se mi zkrátka, že Zpověď farářky vznikla rychleji než bylo nutné. Napovídá tomu i počet různých překlepů a nedoklepů.