CITÁT: „Mám život ráda, ačkoli se jedná o smrtící záležitost.“ Ačkoli se ve Znamení ledu objeví postavy hrající hlavní role ve Znamení slunce, příběh se věnuje někomu jinému a do série ho řadí zasazení do téhož světa a téže doby. Pokračování je taky výrazně kratší. Zato se čtenář podívá do Ereboru a nahlédne do Sluneční říše a jejích intrik. V ději se opět objeví milostný trojúhelník a zde mi to nedá, abych si nepovzdychla, že i když tu konkurent taky stojí za hřích, je jasné, s kým hrdinka skončí, protože Aradovi prostě konkurovat nemůže. (Oceňuji ovšem, že na rozdíl od červené knihovny, kterou čítávám, zde si konkurence v podobě knížete Hevlina aspoň vrzne.) Opět musím ocenit nejen autorkou vytvořený svět (sakryš, kde je ta mapa??!), ale i slovní humor a jiskření mezi postavami. Byť zpětně Chicu nemohu pořádně hodnotit. Sama sebe představuje jako že není žádné ořezávátko, očima ostatních postav je líčena její krása, ale osobnost a charakter i její schopnosti zůstaly trochu ve zkratce. Takto působí jako lehkovážná lamačka srdcí a abych ji s klidným svědomím mohla řadit mezi silné ženské literární postavy, zasloužila by si více prostoru. Ostatně i Arad byl poněkud šablonovitý a celou tu rodovou kletbu jsem nepochopila. Více méně souhlasím s výtkami prvního komentáře - důsledné dodržování slibu o nepoužívání magie tam, kde by se kouzlení více než šiklo (kupříkladu přihlížení vyvraždění vlastní družiny správcem) nebo potvrzování informace, že král zemřel, přestože byl naživu. Zrovna tady jsem byla skutečně na vážkách, zda by spisovatelka skutečně zabila hlavního hrdinu a evidentně svého miláčka. Pokud by to provedla, vzala by mi vítr z plachet. Prokletí rodu Sokola by bylo dovršeno a zakončeno, Chica by skončila s Hevlinem a… třeba mohla zjistit, že je v očekávání a rod Sokola nevymřel. Škoda, že zrovna toto nebylo podrobněji vysvětleno a rozepsáno, aby to nakonec dávalo větší smysl – kromě toho, že spolu s hrdinkou je v napětí a zmatku udržován i čtenář. (např. všichni budeme svorně tvrdit, že král zemřel, ale až dorazí anáronské poselstvo, Arad vstoupí na scénu, a to bude pořádné WOW pro všechny.) I když se mi první díl líbil víc, za mě to špatné nebylo, jen si myslím, že to klidně mohlo být rozepsáno na více stránek a do hloubky :-).

"Víš, Arade, neřeknu, že mezi nás nemůže nic vstoupit. Ale raději se s tebou budu celý život hádat a přít, než bych nosil květiny na tvůj hrob.“ Znamení ledu by som tentokrát označila za také milé mini dielko (rozsiahlejšiu poviedku) pripomínajúce skôr historický román. Rozsah má len niečo vyše 110 strán a k tomu minimálne zapojenie fantasy prvkov - obmedzené na pár menších kúziel, nakoľko v ríši sú kúzla zakázané. Oproti prvému dielu sa mi však príbeh čítal o poznanie lepšie, čomu pomohla najmä ich-forma rozprávania z pohľadu hlavnej hrdinky Chiko. Do jej života vstupujú hneď dvaja muži. Kráľ utlačovanej ríše Arad a jeho verný priateľ Havlin. Obaja mi boli veľmi sympatickí, najmä ich krásny priateľský vzťah. V príbehu sa objavia aj hrdinovia z predošlej časti, avšak len okrajovo. Každý diel je viac-menej samostatným príbehom. Autorka v tejto knihe už svet bližšie nepopisuje, nakoľko sa nachádzame v rovnakom Svete, avšak v inej, magicky oddelenej ríši. Asi je to aj lepšie, zbytočne popisy nekomplikujú dej, čím bol plynulejší. So svetom mám stále problémy, lebo jeho usporiadanie, dôvody rozdelenia mágiou a ďalšie aspekty sú mi stále neni jasné, ale už som sa s tým akosi zmierila :) Pre mňa "čtivejšia" časť tejto série a oproti prvej a hodnotím o kúsok lepšie - slabšie 4 hviezdičky :) „Jsou všichni v Rinó tak neuvěřitelně skromní?“ Rozesmála jsem se nahlas: „Žertujete? Skromnost patří v mé vlasti mezi sprostá slova.“