Znamení koně

Romantická povídka Kristýny Komárkové pojednává o milostném životě dvou žen, z nichž každá prožila své mládí v jiném politickém režimu. I přesto lze vidět prvky, které jsou pro obě generace shodné. Celý děj je protkán krásou venkova, který i v moderní době neztrácí svůj klid a spojení s přírodou. Jako první bych rozhodně vyzdvihl čtivý, stručný a jasný styl psaní autorky, díky kterému děj rychle odsýpá. Milostné scény jsou napsány bravurně, a stejně tak i pasáže, kterým dominuje krutost a bezcitnost. Také se mi líbili často se opakující motivy těhotenství a svobody. Logicky mi nesedl letmý polibek na rty, který dal Vladimír Emě při jejich prvním setkání. V dnešní době by to bylo hodně zvláštní a Ema by se tím asi zabývala víc. V závěru knihy, když Vladimír chtěl, aby mu při porodu hříběte pomohla Kristina jsem si říkal, že by možná stejně dobře posloužil někdo z hloučku kolem postávajících lidí nebo Ema samotná. Ale chápu, že by to pak ubralo na romantice. Tohle byla moje první romanticky orientovaná kniha a s potěšením jsem zjistil, že se mi tento žánr docela zamlouvá. Pokud by, se v autorčině mysli zrodil nový nápad na příběh jakéhokoli rázu, tak si ho s radostí přečtu. David Smečka.