Žltá tapeta

"Yellow - Sarah Fimm" Jeden by řekl, že od té doby, co byla tahle povídka napsaná, se už tyhle věci nedějí. Fajn, už nás nikam v takovém počtu nezavírají, ale myslím, že se v základu nezměnilo vůbec nic. Tuhle povídku jsem si chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem ji "vstřebala". Celý ten základ příběhu je poměrně jednoduchý. "Co řekne muž, je pravda. Nehledě na potřeby a pocity ženy." Už dřív přece slabé, nemocné a staré posílali umřít do divočiny. Když nevíme, co ti je, léčba samotou nebo výmaz elektřinou. A nedej, aby to bylo psychického rázu! Hlavní hrdinka tedy dělá všechno podle toho, co jí řekne její manžel a lékař v jedné osobě. Protože mu věří. Jenže v okamžik, kde se začne cítit ještě hůř, a léčba nepomáhá, manžel nevěří jí. Sice je na tom lépe fyzicky, ale psychicky je to stále horší a horší. Škoda, že od autorky u nás toho nevyšlo víc. I když chápu, proč je tahle povídka její nejznámější, evidentně bude i nejsilnější. Už jenom kvůli samotnému autobiografickému prvku ze života autorky. Při čtení jsem poslouchala Sarah Fimm. Kdo jí zná, ví proč... (Hned jsem si vzpomněla na knihu V divočině, která ve mě též zanechala podobně silné emoce.)

Právem přelomová povídka. Neskutečná atmosféra i sžíravá kritika doby.