Zlomené čepele: Čtyři padlé říše - kniha druhá

Po tom, co na konci předchozího dílu všechny přelstil král Čun, se travička Sora, špeh Mihail, princ Juen, princezna Aeri a ranař Rojo vydávají do cizí země, aby pro krále získali vzácný Zlatý prsten Dračího pána, který nyní vlastní králova sestra a který ho zase posune o krok k tomu, aby byl nepřemožitelný. I když se nesourodá skupina už předtím docela sblížila, stále si nemůžou plně důvěřovat, ale všichni zastávají ten názor, že král nesmí nikdy zvítězit a musí se ho co nejdříve zbavit. Nebezpečí ale číhá na každém rohu a možná, že ne každý se dočká vykoupení.   Konec Pěti zlomených čepelí byl opravdu velmi nečekaný a krásně navnadil na další díl, u kterého jsem byla ráda, že vyšel brzy po tom prvním. Čtyři padlé říše okamžitě čtenáře vtáhly do děje a vše se hned roztáčelo ve velké parádě. Po tom, co Aeri odhalila svůj původ byla nucena si opět získávat důvěru svých společníků, zejména Roja. Sora teď už bojovala nejen za svou sestru, ale i za vězněného Taie, nad kterým visí rozsudek smrti. Mihail a Juen se vyrovnávají se svou minulostí a doufají v změnu řádu.   Příběh má neskutečný spád a stejně jako v případě prvního dílu, je plný dobrodružství, nepřátel, zajímavých zvratů a nečekaných spojenců. Řekla bych, že oproti Pěti zlomeným čepelím byly kapitoly jednotlivých postav kratší než v předchozím díle, což sice poskytovalo více prostoru pro další dějové linky, které se pak ale protnuly, ale bohužel skákání v ději mi mnohdy přišlo rušivé a cliffhangerové konce kapitol tomu moc nepřidávaly. Bohužel také nechybí mnoho smutných scén a mě mrzí, že některé postavy zkrátka nezažijí svůj šťastný konec.   Závěr knížky mi přišel ještě více „wow“ než v prvním díle a teď budu napjatě čekat na další díl. Za sebe tuto sérii opravdu doporučuji. Je originální, odehrává se v zajímavém světě, dobře se čte a každá z postav má svou zajímavou minulost a důvod, za který bojuje. Tohle se opravdu četlo samo.   4,25/5

Druhý díl série nezklamal a jak jsem předpokládal, je svižnější. Postavy se nám už představily, tak je více času na samotný děj. Dobrým nápadem je udržování neustálé vysoké úrovně lží, takže čtenář pořád neví, jak to vlastně je, kdo za jednotlivými akcemi stojí, jaké zájmy se v ději projevují. Takže jsme pořád v napětí. Kritika by byla asi pouze za poněkud jednodušší krizové příhody. Až ty řešení někdy působí dětsky - hrdinové jsou napadeni čtyřmi urvlky - "to nemůžem přežít" - buch buch buch - na pět ran urvlky pobijí a jedou dál. Celkově ale se jedná pořád o lepší dílo a mohu doporučit.