Zlomená

Po Zradené jsem potřebovala jediné - šťastný konec pro Dayanu a Kennetha. A Zlomená mi ho naštěstí dala. Přiznám se ale, že jsem měla chvílemi chuť Kennetha trochu přetáhnout po hlavě. Dayana ho pořád milovala i po všem, co se stalo, zatímco on kolem ní chodil jako bezcitný osobní strážce, učil ji střílet, chránil ji na každém kroku, ale city si držel zamčené někde hodně hluboko. Sakra, že mu to ale trvalo. O to víc jsem si ale užila okamžik, kdy konečně přestal utíkat před tím, co cítil. A pak už to byla přesně ta jízda, kterou mám ráda - napětí, nebezpečí, nepřátelé za zády a Kenneth v režimu: "Na ni mi nesáhneš. A když jo, zemřeš." Moc se mi líbil i motiv jejich propojení od dětství a pocit, že si je osud k sobě našel dávno předtím, než si to sami uvědomili. A ten konec? Přesně podle mého gusta. Napínavý až do posledních stránek a zároveň krásný tak, jak jsem po prvním dílu doufala.