Zlatodějové

Chcete se prostřednictvím velmi poutavého čtení přesunout v době? Rádi byste se osobně setkali s Rudolfem II.? Toužíte po životě v bohatství? Chcete objevit tajemný recept na kámen mudrců a provést transmutaci neušlechtilého kovu na zlato? Pokud jste na všechny otázky našli jedinou možnou odpověď - ANO, tato kniha je určena právě vám. Kniha, kterou vám tentokrát chci představit, je od velmi úspěšného českého spisovatele, v jehož dílech se můžeme nejčastěji setkávat se zápletkami, jež se odehrávají v období středověku. Tentokrát však neočekávejte středověk, vydáme se totiž do období raného novověku, a to do doby vlády Rudolfa II. Předem musím říci, že je toto dílo vydařené a přečíst si ho může každý, koho neodradí obsáhlost svazku. Děj je rozdělen do 3 částí - knih. Každá z nich rozvíjí příběh dále a dále až k úplnému rozuzlení zápletky. Příběh se odehrává na území Evropy. Proč píši Evropy a nenapíši jen na území Prahy? Odpověď hledejte právě v této knížce. Popis míst je věrohodný. Co se týče Prahy, můžete si krásně představit kde se děj právě odehrává. Postavy jsou historické, autor použil postav, které skutečně v té době žily a nějakým způsobem se zasloužily o chod státu, ale i o různé alchymistické pokusy, astrologická věštění apod. Můžeme se setkat s magistrem Kelleym, doktorem Johnem Dee, Rudolfem II. a dalšími. Jejich popisy a charakteristiky jsou velice barvité a čtivé. Pokud se zaměřím na jazykovou stránku knihy, opět musím podotknout, že se v knize nachází velká spousta překlepů a v některých případech i pravopisných chyb, které mě trošku mrzely. Zaměřím-li se na vhodnost zvolených lexik, nemohu mít tentokrát žádné výhrady. Jazyk je v knize, dalo by se říci, vybroušený. Občas však kvůli přepisům na své brilantnosti trošku ztrácí. Tentokrát musím před panem Bauerem smeknout, protože jsem s knihou, jejím dějem, postavami a volbou období velice spokojená. Kniha mě velice mile překvapila. Míra fikčnosti tentokrát nijak výrazně nepřepisovala historii. Další, co musím vyzdvihnout, je volba obrázku a fontu písma na přebalu knihy. Vše krásně ladí a vybízí čtenáře k tomu, aby si knihu přečetl. Toto však není nijak násilné. Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány se zajímavými zápletkami. Nejedná se však o zápletky detektivní.

Kniha Zlatodějové nás zavede do do Evropy a zejména do Čech za vlády Rudolfa II. Do doby, kdy Praha byla na vrcholu své slávy. Historické postavy jako John Dee, Edward Kelley, Rabi Löw a mnoho dalších vám ukáží a představí naše hlavní město tak, jak ho mnozí z vás vůbec neznáte. Z každé strany na vás dýchne kus historie a vás bude stále dokola napadat ta jediná otázka... "Co když se to všechno opravdu stalo?" Celým příběhem nás provází mladý bibliotékař Šimon Dlouhoveský, který dostane od svého nadřízeného velmi těžký a důležitý úkol. Najít a přinést dlouho ztracený, starý pergamen obsahující recept na výrobu tzv. lapis philosophorum - kamene mudrců. S jeho pomocí lze totiž transmutovat méně ušlechtilé kovy na kovy ušlechtilé, čili zlato. Někteří dokonce tvrdí, že lze podle tohoto starodávného návodu vyrobit i elixír věčného mládí. Tento vzácný dokument by se měl nyní nacházet někde v Praze a Šimona čeká nelehký úkol, není totiž zdaleka jediný, kdo po jeho nalezení prahne. Vždy mne toto období fascinovalo. Alchymie a astrologie mne přitahuje i v dnešní, moderní době, ale nic nedokáže navodit tu autentickou atmosféru tak, jako vědomí, že se tu něco takového opravdu kdysi odehrálo. Pro ty, kteří bydlí v Praze, nebo ji alespoň dobře znají bude popisování místních uliček a zákoutí ještě větším požitkem. Zavřete oči a můžete si představovat místa popisovaná v knize, nebo se na ně jít přímo podívat... V příběhu se setkáme se spoustou reálných historických postav a zavede nás na reálná místa, to vše je pro knihu velké plus. Děj knihy je sám o sobě také zajímavý a celkem čtivě napsaný. Na můj vkus však až moc rozvleklý. Myslím, že by knize prospělo, kdyby ji autor seškrtal tak na 300 stran. Byla by čtivější a přilákala by víc čtenářů. Užívala jsem si pasáže, kde hlavní postavy prochází Prahou, tvoří v alchymistické dílně a celkově vše, co mi bylo známé. Jediné co mi přišlo hodně nereálné bylo to, jak se Šimon neustále dostával do vězení a z vězení. Jednou, dvakrát, proč ne? Ale když to bylo už po čtvrté, říkala jsem si, že už to autor trochu přehání. Celkové zakončení příběhu se mi také líbilo a jsem knize velmi vděčná za to, že se teď mnohem lépe orientuji v tomto, mnou velmi oblíbeném, světě... Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!