Život za krejcar, smrt za dva

Nesmírně zajímavá kniha, kde je podrobně popisováno uzdravování léčitelkami z Podkrkonoší na konci 16.století. Ze začátku někdy až moc naturalisticky a i když jsem něco málo i věděla, byla to síla. Z dalšího kontextu jsem pochopila, že to bylo potřebné, abychom věděli, čím si už od mala Atropa prošla, když jí do léčitelského řemesla zaučovaly její matka, babička i prababička. A pak už to bylo v pohodě, běžný popis různých útrap lidiček od těch nejchudších až po nejvyšší vrstvy u císařského dvora v Praze. Tam se Atropa přesídlila sotva dospěla. To už se mi čtení líbilo více a od poloviny knihy jsem ho rovnou hltala. Skvěle je popsána i první veřejná pitva v Praze roku 1600. I to jak se Atropa setkává s učenci u dvora a je vděčná matce, že ji naučila latinsky a dala číst spoustu moudrých knih. Jinak by se s ní slovutní učenci asi moc nebavili. V začátku mi chyběly příběhy, na mě to působilo jak výpisy z ordinace. Ale to zrovna někdo ocení více, jak jsem četla v komentářích. Někomu se zase líbil víc střed a některých z nás posledních 200 stran. Proto si myslím, že je to napsané, jak má být a každý ať si vybere. Nic bych tu neměnila, nedodávala.

Mně to přišlo jako děsná kravina.