Život v počítačových hrách

Vynikající kniha o člověku, na jehož videohrách jsem vyrůstal. Nemůžu úplně napsat "od člověka", protože za formou knihy stojí Jennifer Lee Noonan, která pečlivě hromáždila všechny Sidovy vzpomínky a dala jim čtivou formu (Sid Meyer je všechno možné, jen ne čistokrevný spisovatel). Nicméně Jennifer není úplně stínový autor už jen proto, že je v knize normálně přiznaná. Českého překladu jsem se strašně bál, hlavně po negativních zkušenostech s tematicky podobnou knihou Jasona Schreiera "Krev, pot a pixely", která dopadla otřesně. Sidovy memoáry ale naštěstí překládal Filip Drlík, který přeložil i Schreierovu druhou kihu "Press Reset" a obojí je na velice slušné úrovni. Takže díky za výběr překladatele. Jo a je to asi první kniha, která obsahuje achievementy! :-)

„Emoce opět převážily nad logikou a my se s tím museli smířit. Začali jsme tedy zohledňovat výsledky předchozích bitev a zařídili jsme, aby zásadně klesla pravděpodobnost, že se stane příliš mnoho špatných (nebo dobrých) věcí za sebou. Udělali jsme to méně náhodné, aby hráči měli pocit, že je to víc náhodné.“ „Většina z nás je už z definice průměrná, ale chceme věřit, že jsme mimořádní, což dokazuje už prostý fakt, že jsme se rozhodli hrát videohru. Není totiž nic průměrného na tom, být králem, magnátem, kapitánem lodi, nebo kterýmkoliv jiným námi nabízeným impozantním přeludem, a přesto si přečteme zadní stranu krabice a řekneme si: „Jo, to dám.““ Sid Meier je legenda a tento napůl memoár byl pro mě milým výletem do dávné minulosti, kdy jsem hrával některé jeho hry, zejména tedy Civilizaci a moji srdcovku, Alphu Centauri. Pohled do prehistorie herní branže je fascinující. Vizionáři se skutečnou vizí, kteří vymýšleli koncepty z ničeho, z nuly. Herní mechaniky neexistovaly, vše se vymýšlelo od píky, komerční úspěch mělo jen nemnoho z nich, naprostá většina nápadů skončila v propadlišti neúspěchu. Humorné jsou vzpomínky na dřevní doby herního marketingu nebo třeba na komunitu „nerdů“, a též na kompromisy v herním designu, vynucené limitacemi tehdejšího hardware. Není to klasická biografie, Sid komentuje převážně tvorbu her, herní design, vysvětluje úvahy, které stály za tím, kterým designovým rozhodnutím, ukazuje způsoby, jakými o hrách a herních mechanikách přemýšlel. Prostor věnuje též dalším detailům, např. z oblasti herní grafiky, audia, ale třeba i fyzickým bonusovým předmětům a herním manuálům. Mnoho prostoru je vyhrazeno vývoji leteckých simulátorů, což bylo jednu dobu jádro jeho zájmů. Biografické detaily doplňuje spíš jen tak mimochodem. Příběh ukazuje dobu a obor, kde tvrdá businessová rozhodnutí nehrála úplný prim. Dobu, kdy bylo možné testovat nové koncepty, vymýšlet nové principy, a tedy riskovat neúspěch. To je dnes vyhrazeno pouze „start-upům“. Příběh zároveň ukazuje postupnou a neodvratnou korporativizaci a byrokratizaci celého herního segmentu a vzestup mainstreamu, tak jak ho vnímáme v současnosti. Ukazuje jak byrokratizace, úzké zaměření na procesy a jejich neustálé zesložiťování limituje a dusí kreativitu. Text je čtivý, humorný a alespoň u mě vyvolal mnoho hezkých vzpomínek. Zájemcům doporučuji. „Just one more turn!“