Život v době robotů

Podtitul knihy: Jak udržet vládu nad AI a zachovat svět pro lidi Dalibor Vavruška je vystudovaný matematik, 25 let působil jako investiční analytik a stratég v předních světových finančních institucích. Vedl mezinárodní týmy zaměřené na investiční výzkum v oblasti telekomunikací a digitálních technologií. Je držitelem mnoha prestižních mezinárodních ocenění za svou investičně analytickou a poradenskou činnost. Kniha je rozdělena do 9 částí. V knize se dozvíme informace o umělé inteligenci. Zajímavé byly části rozhovoru mezi TOMÁŠEM a DALILEEM. V knize se nacházejí filosofické myšlenky. Zajímavý je koncept AI pro lidi (AI 4P). Jedná se o AI budovanou hlavně jako služba jednotlivým lidem, kteří jejím prostřednictvím pokračují v rozvíjení své civilizace. Musí zůstat lidská, její klíčovou jednotkou musí i nadále být člověk – jednotlivec. Myslím si, že je dobře hned na počátku si stanovit etická pravidla AI a podle mě je to hodně důležité. Je evidentní, že AI se bude neustále zlepšovat, až to může dojít do zlomového okamžiku, kdy bude chytřejší než člověk, anebo dosáhne stejné úrovně jako člověk. AI je obor, který je v současné době na obrovském vzestupu a to díky obrovským výkonům PC. Je nutné myslet dopředu a pořádně se na to připravit, abychom to nepodcenili. Kniha se celkově četla dobře a nutila mě k zamyšlení ohledně AI. Autorův pohled na používání AI je vyvážený a rozumný. Tato kniha je věnována odkazu bratří Čapků – humanistů a vizionářů, kteří přinesli světu slovo „robot“. Autor se během knihy několikrát zmiňuje o Karlu Čapkovi. V knize nalezneme poznámky pod čarou, které se nacházejí v kapitole AI pro lidi (AI 4P). Kniha obsahuje barevné ilustrace. Ilustrátorem je Jindřich Janíček. Kniha obsahuje DOSLOV, ve kterém autor píše: „Tuto knihu jsem psal s přesvědčením, že AI je největší technologickou inovací, jakou kdy lidstvo vytvořilo. Od všech předchozích technologií, včetně pásové výroby, benzinových motorů nebo střídavého proudu, se liší naprosto zásadně. Tvrzení, že AI přinese „technologickou revoluci“, „novou vlnu růstu a hojnosti“, „posílení svobody“ nebo „rozvinutější a lepší společnost“, tak nelze přímo opřít o žádnou historickou zkušenost. Kdybychom je chtěli považovat za víc než líbivé fráze, museli bychom se nad AI zamyslet holisticky a kriticky. A právě o to se pokouším v této knize.“ CITÁTY KARLA ČAPKA: Žijeme v nadprodukci poznatků, které už nemůžeme zkonzumovat… Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst. /Karel Čapek/ Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím. A to nejni dobře, Velebnosti. Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi. /Továrna na absolutno, Karel Čapek/

Knihy podobného ražení jsou v dnešní době potřeba, ale tahle podle mého názoru za přečtení nestojí. O tématu "robotů" (resp. AI) se toho člověk v knize moc nedozví, protože autor pendluje mezi tématy jako kvantová fyzika, determinismus nebo genetické modifikace bez ucelené koncepce a výrazné souvislosti s hlavním tématem. Často zabíhá do pseudokonceptů s lehkým ezo nádechem jako je "rezonance" (kterým v tomto případě popisuje spíš teorii chaosu), a dopouští se zkreslování a zjednodušování reality, která je následně – což mi přijde jako největší hřích knihy – prezentovaná jako sada nezpochybnitelných faktů: > Ta levá [mozková hemisféra] reprezentuje svět pomocí modelů, se kterými pracuje mechanicky. (...) Levá hemisféra ale neřeší kontext. (...) Příroda nás proto obdařila i pravou mozkovou hemisférou, podle které se svět nedá zjednodušit na reprezentativní modely. Proto se na něj dívá jinak – celostně neboli holisticky. Tento přístup dobře shrnuje doslov "Jak přistupovat k informacím v této knize": > Tato kniha obsahuje jak fakta, tak i názory autora a různé hypotézy podané částečně fiktivním způsobem. (...) Z tohoto důvodu nejsou faktické informace striktně označeny a odděleny. (...) Kniha má spíše vyvolat kritické myšlení a otázky. Na jednu stranu kvituji, že je to řečeno takhle explicitně (i když až na závěr), každopádně si nejsem jistý, jestli v dnešní době plné polopravd a dezinformací právě tento styl pomáhá lidem kriticky myslet. Různé eseje, filozofické úvahy nebo sci-fi romány jsou skvělým způsobem, jak popustit uzdu fantazii a zamyslet se nad realitou, ale ne, když jsou zamíchané do žánru, který rádoby "referuje o stavu světa". Pokud jde o formu textu, tak ta – jakoby jen tak z plezýru – různě přebíhá z popisné roviny do příběhů a dialogů, příběhy postav i jejich repliky jsou ale jen těžko uveřitelné a bez výrazné pointy. I přes to, že mě téma zajímá a kniha je celkem útlá, v polovině jsem ji odložil.