Ohlédnutí autora (84) za svým plodným životem . Je málo lidí, kteří by se mohli u nás prokázat takovými výsledky, přičemž si dovolím tvrdit, že jméno Gerhardt Bubník většině spoluobčanů nic neříká. Já kdysi registroval tohoto pána jako mezinárodního rozhodčího krasobruslení (a nic více). Má chyba ! Jeho životním štěstím během válečných let (kdy byli oba rodiče v koncentráku, ale přežili) bylo, že jej tatínek přihlásil (včas a zřejmě na poslední možnou chvíli) do anglické školy v Praze. Zde si od malička piloval hlavní světový jazyk. Po skončení války a šťastném setkání s rodiči začal s krasobruslením (prý hodně pozdě). Musel být dobrý, stal se reprezentantem (vedle Karola Divína, tehdejší čs.star). Zároveň začal studovat právnickou fakultu. Je obdivuhodné jak to vše stíhal. Po ukončení studia se stal adeptem advokacie a začal na umístěnku v Olomouci. Rok 1968 se stal pro něj přelomovým. Po přechodu zpět do rodné Prahy se díky právní praxi setkal s americkým podnikatelem, který hodlal rozšířit své teritorium i na Evropu, potažmo na Československo, které v oné době "frčelo". Jeho dobrodinec jej přesvědčil, aby vzhledem ke své výtečné znalosti angličtiny a dosaženým dovednostem advokáta, zkusil podat přihlášku na Harvard University, Nr.1 v celém světě. Pomohl mu získat tolik potřebné stipendium. Mladý Gerhardt (33) uspěl, post-graduál skončil s nejlepší diplomovou prací a ještě k tomu s jistotou roční praxe advokáta v Philadelphii. Stal se prvním čs.právníkem, který měl diplom právníka z vysněného Harvardu ! Ale stýskalo se mu. Doma pokračoval v právní praxi - úspěšně. Jako hobby si přibral funkce ve svazu krasobruslení. Kvůli výtečné jazykové vybavenosti se stal uznávaným mezinárodním rozhodčím a později právním poradcem mezinárodní krasobruslařské federace. Osobně mě v knize nejvíce zaujal jeho boj proti rozmáhajícímu se dopingu ve sportu. Čtenář se dozví neuvěřitelné věci, jak si počínaly v tomto světě mafie. Zprvu ta z NDR, která praktikovala své nechutné metody ve všech hlavních sportovních odvětvích, ale později ta nehorší ruská ! Nechutné svinstvo, řízené státem, vyvrcholilo na Zimních OH 2014 v Soči. Výsledky známe. S Rusy a jejich spolu-soudruhy z bývalého SSSR se to táhne pořád. V tom vidím hlavní přínos knihy. Čte se opravdu dobře.

Měl jsem to potěšení s autorem strávit mnoho příjemných chvil, takže tyto řádky mají nutně osobnější nádech. Gert je představitelem unikátní generace, která zažila tvrdý život bez vymožeností jako ústřední topení nebo pračka, oplakala příbuzné zavražděné v nacistických lágrech a prožila si všechny dějinné zvraty jako komunistický puč, Karibskou krizi, sovětskou okupaci, přistání na Měsíci, sametová revoluce nebo 11. září. Je to snad nejpřizpůsobivější generace v dějinách lidstva, protože během pár desítek let profesního života se svět technologicky zcela změnil, dopisy a telegramy vystřídaly e-maily a messengery, místo přehrávání hudby na gramofonu si lze vybrat z neomezené nabídky na internetu. V této knize Gert vzpomíná na svůj neskutečně naplněný (nejen profesní) život, který paradoxně prožil v době komunistického marasmu. Práva studoval v 50. letech, praxi vykonával v prestižní advokátní poradně č. 1 na Národní třídě, naučil se anglicky, koncem 60. let vystudoval Harvard Law School, celý život zastupoval převážně zahraniční klienty v mimořádně zajímavých kauzách a k tomu procestoval svět jako krasobruslařský rozhodčí a funkcionář. Tento "americký sen" by však v kulisách Československa druhé poloviny 20. století jistě nebyl možný bez členství v KSČ. Gert si toho je dobře vědom, sám to považuje za oportunistické rozhodnutí a své selhání, přesto mám za to, že v jeho příběhu bylo daleko důležitější vzácné spojení poctivosti, cílevědomosti, bystrosti, otevřenosti a především nesmírné houževnatosti. Už jako dvanáctiletý vstával v půl čtvrté ráno, aby stihl před školou na Štvanici trénovat "paragrafy" povinných krasobruslařských cviků, a ani po osmdesátce se nevzdal práce pro své klienty. V roce 2017 mi ve svém bytě na Malvazinkách říkal (vznikl z toho velký rozhovor pro LN), že má v posledních týdnech práce nad hlavu, od nevidím do nevidím, včetně sobot a nedělí. Asi nejlépe Gertovu osobnost vystihl předseda pražského sdružení advokátů Oldřich Horák, když ho v přání k padesátinám nazval "estétem života, jehož intelektuální zájmy a znalosti jsou nad obor vlastní profese". Jeho paměti jsou inspirativní v tom, že ne každý se zvládne naučit skákat trojitý lutz, ale v silách každého člověka jistě je usilovat o to, aby nikomu vědomě neubližoval, choval se čestně a vykonával poctivě a svědomitě své povolání, ať už je jakékoliv. (10/10)