Živí a ztracení

Se ztrátou se lze vyrovnat. Bolest lze utišit. Ale na hanbu žádný lék neexistuje. Protože hanba není důsledkem křivdy utrpěné, ale křivdy spáchané. Ale je to skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další hledá odpověď román Živí a ztracení prostřednictvím Millie (Meike) Mosbachové, Židovky, která spolu se svým bratrem Davidem jako náctiletá uprchne z Německa do Ameriky. Po válce se oba vracejí do nyní okupovaného Berlína jako zaměstnanci americké armády. Millie na denacifikačním úřadě pomáhá s prověrkami Němců pro účely založení nových redakcí a nakladatelství. Sžírá ji nenávist vůči bývalé domovině a jejím obyvatelům, ale postupně zjišťuje, že nenávidět tváří v tvář není tak snadné a s vinou a nevinou to není tak černobílé, jak si před návratem myslela. A že možná nepřijela jenom hledat svou rodinu, pravdu za mlžením německých žadatelů o práci a zadostiučinění nad zubožením Německa, ale taky odpuštění. Román z prostředí vybombardovaného Berlína, kde zoufalí vykořisťují ještě zoufalejší, kde vzdor zákazům ulicemi chodí připití okupanti v objetí s Němkami, kde vzkvétá jenom obchodování na černém trhu a kde vlkodlaci, jak se říká zarputilým nacistům, čekají na svou další šanci, je poutavou a podnětnou četbou o přežití, lásce ve všech jejích podobách a hledání síly odpouštět druhým i sám sobě.