zajímavě ilustrovaná kniha z mého dětství. Ráda jsem si ji prohlížela

Kdybych měla vybrat nejkrásnější knížku mého dětství, byla by to tahle. Na první stránce má věnování: Na Vánoce 1983 od maminky a tatínka. To mi byly právě čtyři roky a dodnes si pamatuji, jak mi ji mamka s taťkou snad tisíckrát museli číst, pak jsem ji uměla úplně zpaměti a nakonec se ptala: co je toto za písmenko a co je toto za písmenko... Tohle je knížka, která mě naučila ve čtyřech letech číst a knížky milovat. Teď jsem ji četla synovi a i jemu se moc líbila a i když nemá nejkrásnější ilustrace, přesto nebo možná proto je naprosto kouzelná. I tím, jak si hraje se slovíčky. Při čtení se ze mě zase stala ta malá Lucinka, která tuhle knížku milovala. A miluji ji dodnes, ohmatanou, každý roh naražený, hřbet přelepený hnědou páskou, protože kdysi průhledná nebyla... Moje vzpomínky... :-)