Zemři, Kaine: Svatyně

Pěkné, čtivé a zároveň nezvyklé a temné. Vše ostatní již krásně popsali čtenáři a čtenářky přede mnou. Kde mám další díl?

Po Vnitrobloku z antologie Bolestíny jsem si Ludmilu Svozilovou zařadil jednoznačně jako hororovou autorku, u jejíž tvorby mě bude mrazit v zádech. Pak jsem si přečetl Ante Portas a poněkud jsem znejistěl. Následoval Achernar a Zvrácenost a já jsem si Ludmilu Svozilovou musel s novou jistotou zařadit jinam. U tohoto svazku už mě tedy nepřekvapilo, že nejde ani tak o horor, i když tu lehký dotek tohoto žánru byl stejně jako u třech výše jmenovaných titulů, jako spíše o psychologickou záležitost. A o tom, že to Paní autorka s psychologií opravdu umí nelze pochybovat. Jediným, co mi při četbě knihy vadilo, bylo jaro / léto. Kromě toho, že v tomto období vylézají přemnohé šesti- a osminohé potvory, musím se věnovat neskutečně otravným a časově náročným zahradním činnostem a čas na čtení je pro mě nedostatkovou komoditou. Kdykoliv to ale šlo, ponořil jsem se opět do tohoto napínavého příběhu, a pak mě znovu a znovu vytáčelo, že od něj musím zase odejít. Parádní, atmosférická záležitost, kterou mohu vřele doporučit.