Ze života hmyzu

Když jsem byl dospívající chlapec, měl jsem tuhle hru moc rád, dokonce mnohem víc než R.U.R. nebo Bílou nemoc. Teď jsem ji po dlouhých dekádách znovu slyšel v rozhlasové podobě... a mnoho z mého okouzlení vyprchalo, to musím říct. Zvlášť úvodní scéna s povrchní partičkou motýlů byla sama docela povrchní, takže jsem na konec jejich výstupu čekal s čím dál menší trpělivostí. Pak už to bylo lepší, hovniválové a další žoužel o nás lidech říkali mnoho pravdivého. S poměrně značnou mírou rozmrzelosti jsem musel konstatovat, že se toho od Čapkových dob v lidském společenství změnilo jen pramálo - jsme pořád tak sobečtí, do sebe zahledění a posedlí majetkem a mocí, jako jsme byli i tehdy. Hra nám tento fakt prezentuje možná příliš schematicky a prvoplánově didakticky, zdá se mi dnes, ale svoji působivost to stále má.