Zázračná kněžka

Může být nějaký gamebook lepší než sága Lone Wolf (dále LW)? Donedávna bych takovou nestoudnou herezi počastoval potměšilým úsměvem skrývajícím mé nejhlubší opovržení nad zavrženíhodností autora takové nestydaté myšlenky. Avšak Jiří Mikulík a jeho epická sága o Gabrielu Knoxovi (dále GK) nahlodala základy mého neochvějného přesvědčení (chaotic good). Autor příběhů o hrdinném Gabrielu Knoxovi (viz Stargate S01E07) se svou inspirací ságou Lone Wolf nijak netají. Vše, co v knihách od Joe Devera funguje dobře, ponechal, a ještě to vylepšil. Co nefungovalo omezil, či zahodil.    Příběh: Co se týká příběhu samotného, na rozdíl od ságy Lone Wolf nejste hned centrální postavou příběhu, ale už od začátku cítíte, že byste byli schopni pozitivně ovlivnit dění v tomto zajímavém světě. Zbraňový systém: Zbraňový systém v příbězích o Gabrielu Knoxovi je lépe propracovaný a logičtější. Druh zbraně má totiž vliv na výsledek souboje. Bohužel se systém soustředí na meč, dýku a luk. Ve srovnání s tím sága Lone Wolf navozuje zajímavější a bohatší atmosféru. Proto bych otázku, který zbraňový systém je lepší, prohlásil za remízu. Zlepšování hrdiny a jeho dovedností: V systému zlepšování hrdiny a jeho dovedností má Gabriel Knox navrch. Je to dáno tím, že Jiří Mikulík odstranil přidávání nových dovedností, které bylo v sáze Lone Wolf z dlouhodobého hlediska označeno za chybu. Pokud jste hráli jen první díly ságy Lone Wolf, chyby jste si nemuseli všimnout, nicméně pokud jste hráli pátý a vyšší díl, víte, že hrdinu již nebylo kam posunout, a tak byly zařazeny nové dovednosti. Fanoušky jsou proto za zábavnější označovány první díly ságy. Tento bod vysvětluje Jiří Mikulík na svých stránkách o Gabrielu Knoxovi, a proto mu dávám zasloužený bod. Soubojový systém: Systém, dle něhož se hrají souboje, je velmi podobný jako v sáze Lone Wolf, jen je značně rozšířený, a tudíž lépe představitelný. Mě osobně na něm ale nevyhovovalo, že autor poté, co jsem si souboj naházel a představil, se k němu v textu vrátil a popsal ho (čímž příběhu ubral na kreativitě), navíc často s velmi rozdílným výsledkem. Takže, ačkoliv je soubojový systém v GK rozmanitější a lépe navozuje představu, jak souboj vlastně probíhá, kniha tuto výhodu občas v textu vyruší, což ubírá na atmosféře. Cestování, jídlo, léčení a spánek: Ve všech těchto bodech je Gabriel Knox mnohem lepší než sága Lone Wolf. Cestování ve světě GB je mnohem barvitější, příběh je plný života i historického kontextu, a to především pokud se pohybujete v krajině či na ohraničeném území. Ve městech je klasicky vše zahaleno mlhou nepopsatelnosti, nejspíše proto, že nikdo z nás v žádném středověkém městě nikdy nebyl. Jídlo je v GK prostě dokonalé. Podezřívám Jiřího Mikulíka z toho, že četl Game of Thrones a pochopil, že je to vlastně jen středověká kuchařka s politickou omáčkou, aby si bylo u oběda o čem povídat (o receptech z Westerosu byly napsány celé knihy).      Léčení je v GK důležité, protože vitalita mizí rychle. Občas se mi však stávaly paradoxní situace, kdy jsem vyhledával souboje, abych se mohl vyléčit schopností Regenerace místo odpočinkem, protože to bylo rychlejší. I tak jde o lepší systém než v sáze LW, kde se nesmyslně přidávala kondice za každou stať (ať už se vázala k okamžikům či hodinám), nehledě na to, že v některých knihách mohl LW chodit v kruhu (např. v první a druhé knize) a tak se léčit jako Wolverine. Spánek se také řeší daleko více do hloubky, především jeho kvalita. Neboť Gabriel musí vzdorovat silnému vlivu počasí, což jsme si v sáze Lone Wolf užili jen ve třetím díle. Náhlá smrt: Ačkoliv i v GK existují statě, které vás zabijí ihned, nejsou tak samoúčelné a otravné jako v LW. V GK jsou to smrti typu „někde jsem něco přehlédl, nebo na něco zapomněl“. To se v LW povedlo pouze jednou, když LW naštval šlechtice tím, že mu namlátil. Pokud jste na to později zapomněli a vstoupili do šlechticova města, nechal vás popravit. Taková smrt je prostě paráda. Ovšem u LW jde u náhlých smrtí ve většině případů o statě, které reprezentují lenost autora a otrávení příběhem. Jiří Mikulík se snaží zařazovat pouze zábavnější typ náhlé smrti, kdy musí hráč usoudit, že udělal chybu, což jej potom nesvádí k tomu začít v příběhu podvádět. Nelinearita: Příběhy Gabriela Knoxe jsou značně nelineární. Velikost jednotlivých statí je střední až dlouhá, takže jednotlivá rozhodnutí mají velký dopad na hru. Nejsou to rozhodnutí typu, jdu doleva nebo doprava. To může čtenáře zprvu překvapit a mohl by nabýt dojmu, že je kniha krátká, což není, jen je nelineární. V kombinaci s náročností hry to navozuje vysokou míru „znovuhratlenosti“. Podobných kvalit dosáhl podle mě pouze první díl LW, který měl podobné vlastnosti. Už jako dítě jsem si při hraní LW všiml, že když jdu podle mapy přímo do hlavního města, tak jsem tam rychle. Ale když jdu schválně špatným směrem, trvá mi to mnohem delší dobu, nebo se tam vůbec nedostanu. Za mě se celkovým vítězem stává Gabriel Knox! Obecně, komu se líbí LW, ten si zamiluje i Gabriela Knoxe. Kdo má rád spíše Fighting Fantasy ten si pravděpodobně nepřijde úplně na své, neboť GK není puzzle book, více se soustředí na atmosféru a příběh.

Mám za sebou sérii Lone Wolf, větší část série Fighting Fantasy, Norika, Ohnivou poušť, Artuše a určitě bych si vzpomněl ještě na nějaké. A přesto se zatím jeví Gabriel Knox jako vrcholové dílo na poli Gamebooků. Po prvním dohrání budete možná překvapeni krátkostí vašeho putování, ale gamebook jsem hrál už 6x a ani jednou jsem necítil, že bych se nudil. Celkově systémy hry mě nutily zkoušet hru od začátku a ne jen podvádět vracením se zpět o pár odkazů. Protože nejen volby v odkazech větví děj, ale i vaše postava samotná, její schopnosti a získané zásluhy. Je to zřejmě první gamebook, kde jsem si dobrovolně vzal od začátku jako bonus víc peněz, protože se opravdu hodily. Je to gamebook, kde nestačí jen špatně odbočit abyste umřeli, ale životy zde ubývají reálně v závilosti na špatných volbách (jako bojovník se snažit přežít divočinu a naopak jako zlodějíček zkusit práci žoldnéře). Pokud si vyberete jeden směr, jste omezení v jiném směru. A je to zatraceně příjemná vlastnost a trochu doufám, že v rámci série nebude speciálních schopností přibývat, protože pokud budete muset setrvat se schopnostmi, které si vyberete v první knize, dostane ten díl rázem hlubší význam. Prostě jsem si v první knize luk nevybral, proto budu rád, když mi ta možnost bude už uzavřena. Po Pekelném Domě a Děsivém Netvorovi se jedná asi o další do trojice mých nejlepších gamebooků - avšak dělat závěry je předčasné, protože tak jak tento gamebook nasadil laťku hodně vysoko, tak nějak cítím že ji druhý díl opět zas trochu zvedne. A mimochodem ani za těch 6 průchodů nemůžu objevit dvě zásluhy (jedna vím, kde asi bude). A jedna z největších předností je ta, že by gamebook obstál klidně i jako román. Svět je dostatečně zajímavý, není přeplácaný a já se opravdu těším nejen co moje postava prožije v dalších dílech, ale i na další střípky z vytvořeného světa. A jestli si myslíte, že jsem se vracel na začátky gamebooků a hral je vícekrát, tak kdepak. Nikdy. Až teď, zde, dobrovolně a rád.