Kdo už nějakou knížku H.P. přečetl, neměl by být překvapený ani touto. Nyní na podzim si můžeme přečíst, jak autorka trávila jarní 1. vlnu (víme čeho) a co vařila a co si myslela. K tomu přidává pár vzpomínek a historek. Hodnotím knížku vyšším počtem bodů proto, že mě to většinou bavilo číst (po několika náročnějších knihách), protože popisuje soužití generací a vystihuje realitu (přehání jen občas, to k ní patří) a nešetří nikoho, a už vůbec ne sebe (a to taky každý nedokáže).

Já jsem se pobavila :-) Je to moje druhá kniha této autorky a tak nemůžu porovnávat, ale pro mě dobrá oddechovka :-) Paní Pawlowská má nesporně optimistický pohled na život, jako já :-) Na všem najde něco pozitivního, jako já :-) I když máme vrásky, spousty let a vlasy bílé jako sníh... ještě jsme tady a někdy líp jak mladí víme, že k životu patří smích!