moje osobní virtuální zápisky k maturitě: Balada- "Já u pramene jsem a žízní hynu.." je mu mizerně Závěť- je to dovopravdy prostě závěť, mluví tam hoodně o chudobě, o svém divokém mládí a o tom jak toho lituje, celá první stránka je v podstatě disstrack na paeže který ho uvěznil a držel ho o vodě a chlebu, na konci zmiňuje svoji mrtvou maminku a tatínka a jak bude mrtvej brzo taky, začíná "V třicátém roce mého žití.." a zhruba uprostřed básně zmiňuje "Já roku jednašedesát jsem psal to pořízení své..." takže už to píše fakt starej "Ach, kdybych já byl studoval v svém mládí bláznivém, můj Bože, a na dobré mravy dal, teď měl bych dům a měkké lože." -Villon často požívá opakující se veřš jako refrén na konci slok Nářek někdejší sličné zbrojimstrové+Balada sličné zbrojmistrové k nevěstkám- todle mi připadalo skoro jako jedna dlouhá básnička, v první stará paní naříká jaká bývala krásná a tím pádem i mocná, jak si každého omotala kolem prstu, jak se teď sama sobě hnusí a nikdo se na ni ani nepodívá..v té druhé říká nevěstkám ať si to užívají, ať milují, a obhajuje jejich čistotu v lásce před předsudky společnosti -Villon má strašně pesimistické báně, cítí se zrazen světem, jedna básnička mluví o jednom pocitu, nejsou příběhové -zhruba od poliviny knihy uvádí své básničky "Item, ..." a něco o nich nebo pro koho jsou atd. Balada o jazycích klevetníků- recept na hnusnej lektvar pto hnusný lidi posledních pár básní na sebe krásně navazuje, skoro jako by pojednávali o stejný věci Villonovi básničky působí velice vztahovačně a zarputile, negativně. Ale čte se to dobře a poměrně hladce.