Je to takový dívčí deníček, literárně hodně plochý. Jeho styl a jazyk jsem chtě nechtě porovnávala s naposledy přečtenou knížkou od jiné autorky a tím je hodnocení kontrastní. V "Zastav se, než skočíš" se upřímná zpověď autorky jistě leckoho dotkne, jmenované spolužáky a přátele asi potěší, že jsou v knize zmíněni, ale příčiny a následky traumat hlavní postavy mě nedojaly, spíš na mě působila záporně. Opakovala chyby, které jiným měla za zlé. A konec, to už je přeslazená romantika.

Každou knihu, každý příběh, přibližující skutečné pohnuté osudy, čtu s velkým zaujetím. Chtěla jsem nejdříve napsat "čtu ráda", ale to není úplně výstižné. Protože bych samozřejmě byla radši, kdyby se takové věci vůbec neděly... To, co zažívala Libuše Gottwaldová se svojí macechou, je opravdu hnusné. Takoví lidé jsou těžce zranění a svou bolest posílají dál. Čtenářům přeji klid a pozornost na čtení, není to oddechovka, ale i tak jsem příběh slupla raz dva, přestože čtení bylo někdy dost bolestivé. Klaním se Libuši, že svůj příběh takto otevřeně sepsala, protože to vůbec není jen tak. Chce to velkou odvahu a sílu. Přeji autorce už jen vše dobré, lásku a milující lidi kolem sebe. PS: Děkuji za recept na pomazánku s pórkem, mňam!