Zářivý anděl

DeMille si drží standard a opět se mu podařilo mě ke knížce přikovat už po pár stranách. Na to, že se příběh odehrává jen v průběhu jednoho odpoledne a noci je to hodně výživné a lineární styl vyprávění bez odboček tomu náramně svědčí. Zářivý anděl asi není to úplně nejlepší, co napsal, a kdyby Corey nevládl tak značným množstvím sebeironie, zavánělo by to supermanovstvím; jenže právě to, že si DeMille nastavil dobře mantinely mezi zábavou a závažnými tématy, nestrhává knihu ani do tábora plytkosti, ani do tábora nudné serióznosti. Originál vyšel v roce 2015 a v podstatě je varováním před Ruskem a Putinem. A hle, jen o pár let prozději řešíme podobný problém (naštěstí ne obdobný) ve stejném společenském rámci. DeMille poukazuje na slabiny v americkém bezpečnostním systému, stejně jako to udělal kdysi ve Hře pro lvy, která realističnost své zápletky bohužel osvědčila rovněž o pár let později, jednoho 11. září. Autorovo vizonářství tak působí trochu děsivě a jeho knížky by mohly být výborným studijním materiálem pro teroristické skupiny rozeseté po světě. Doufám, že je nečtou.

V podstatě mě kniha teda vůbec nechytla a řekl bych, až nebavila. Byly tam lehké záblesky zajímavosti, ale zase mě to rychle přešlo. Nevím, jiné knihy DeMilla byly celkem fajn ...