Kniha vypráví o silném příběhu, který se stal. O tom, co byla nejspíš největší chyba takového neštěstí. Titanic jeho výrobci i kapitán lodi brali jako nepotopitelnou loď. Vzali tak jen 20 záchranných člunů, což bylo na takovou velikánskou loď příliš málo. Atmosféra příběhu je ale taková, jak ji známe. Nic mě v knize oproti filmu nepřekvapilo. Ti lidé, kteří přežili už nikdy nemohli být stejní. Jímá mě hrůza, co si museli zažít. Přijít náhle o své blízké, zažít hrůzu ostatních umírajících lidí. Co musím vyzdvihnout je pohled na kapitána a loď Carpathia, který jako jediný vyslyšel nouzové volání Titanicu a rozjel se plnou parou vpřed směrem, kde věděl, že je velký ledovec, ve tmě, ohrožoval sebe a svou vlastní posádku, jen aby tam byl co nejdřív a zachránil co nejvíc lidí. Přežilo jich 705. Při bohoslužbě na lodi a pohřeb 4 mužů do moře jsem regulérní bulela. Příběh Kate Connollyové mě velmi dojal a brala bych další díl. Jestli se z toho postupně lidé dostali a dokázali vůbec mít alespoň trochu plnohodnotný život. Kapitán Rostron se rozhodne odvézt posádku do New Yorku. Nastává vyšetřování jak vše probíhalo. Snažili se najít viníka, který mohl za potopení Titanicu a tolik mrtvých. Kapitán Rostron z lodi Carpathia pak dostal ocenění, které nenechal jen na sobě. Zásluhy dával i své posádce, která na 100 % plnila jeho příkazy. Silný příběh, který stojí za přečtení.

Námět knihy je vynikající, tato katastrofa zůstane navždy svými rozměry děsivá, ale také fascinující. Potěšilo mě, že autorka v knize zvolila jiný úhel pohledu než je obvyklé. Romány o této tragédii bývají z pohledu posádky a cestujících na Titaniku, tady je však pohled z obou stran a dokonce více prostoru dostává Carpathia a její kapitán, což je skvělé. Vždyť kdo je dnes schopen na první dobrou říct název lodi, která jako první přispěchala na pomoc, ačkoli vůbec nebyla tou nejbližší lodí. Také na jméno kapitána Titaniku si vzpomene hodně lidí, kdo však zná jméno kapitána Carpathie? Námět a osnova příběhu jsou skvělé, zpracování je však slabší. Napsat hodnotný katastrofický román inspirovaný skutečnou událostí vyžaduje nutnou dávku spisovatelského talentu. Tady se bohužel autorka nevyhnula patosu, klišé a jsou tu i pasáže hodné lehkého románku pro ženy. Děj, který má psychicky drtit - potápějící se Titanik, s ním jde ke dnu i většina pasažérů, stovky lidí mrznou na člunech nebo umírají v ledové vodě - sice čtenáře zmrazí, ale je to spíše zásluhou jeho představivosti než výborného dramatického zpracování. Totéž platí o popisu psychického i fyzického strádání přeživších. Oceňuji zápal autorky pro věc i to, že jako jedna z mála napsala román, kde se připomínají zachránci a nehledá se jen viník ztroskotání. Na zpracování největší námořní tragédie v dějinách však mám vyšší nároky. Toto je historický román částečně zpracovaný jako román pro ženy.