Zákon krále Aurory

"Po zločinu následuje trest." "Tohle rčení máš vytetované na zadku?" "Že bys myslela na můj zadek, vězenkyně?" "Bezva trik," prohodím, když mě obklopí další světelné stužky. "Co s tím ještě dokážeš?" Zatváří se prohnaně. "Spoustu zajímavých věcí, vězenkyně. Takových, ze kterých by se ti kroutily palce u nohou." Návrh v jeho slovech je jasně patrný. Když si uvědomím, co tím myslel, otevřu ústa, pak je pevně zavřu. "Jsi prase." 'Zákon krále Aurory' je parádna jazda nadupaná energiou a nemá ani len jedno malé hluché miesto! Zbožňujem tú chémiu medzi Lor a Nadirom a autorka výborne spojila prítomnosť a minulosť :) Nutne potrebujem tretííí dieeel... Zahledím se na velkou postel a zamračím se. "Kde jsi spal ty?" otočím se k Nadirovi, který mě pozoruje zpod svých hustých tmavých řas. "Ve své posteli." "Ale tam jsem byla já." "Všiml jsem si," poznamenal s opovržením. "Bylo náročné celou noc nevnímat smrad tvých zvratků." Zastaví vidličku na půl cesty k ústům, nakrčí nos a dodá: "Stejně jako teď."

Po delší době jsem konečně narazila na fantasty, která má všechno. Skvělý příběh bez hluchých míst, sympatické postavy a takovou jiskřivost. Lor se nám přesunula od Slunečního krále za krále Aurory. Ty emoce mezi nima dobře fungují, já jsem dychtila po další a další stránce a hlavně hltala Nadira. Prosím vás, přeložte ten další díl, potřebuji pokračování. Tohle jsem si zamilovala 5*. Bavilo mě to moc. A řekla bych i víc, než první díl.