Začít znovu

Co doopravdy můžu, tak jsou knížky s ambiciózními postavami, ze kterých si v tomto příběhu dokonce můžete vybírat. Co se knížce nemůže upřít je to, že je plná zvratů. V zásadě do posledních pár stránek nevíte, jak příběh bude pokračovat. Dalším plusem je úžasná vysokoškolská atmosféra, kdy pro vás univerzita není jen místem stresu nebo přátelství, ale vytvoří vaši nesmazatelnou součást. Stane se druhým domovem. Také oceňuji promyšlenost celého příběhu a všech linek. Každý detail v knize se počítá :) Jak slibně a pozitivně jsem začala, tak bohužel nemohu končit. Vyskytují se tu dva velké problémy, které razantně snižují zážitek ze čtení – patetičnost a točení se ve smyčce. Většina frází v knize se snaží být zajímavá, vtipná nebo poučná a končí tím, že jsou trapné, kostrbaté a nebo nedávají smysl. V knížce se neustále opakují ty samé myšlenky, především monology o řešení vnitřních problémů. Nevadilo by to, kdyby jich bylo poskrovnu a měly tendenci problém zlepšit, což ovšem ani jedno neplatilo. Oba popsané problémy se hojnou měrou vyskytují především v poslední čtvrtině knihy, která tak tvoří z původně z celkem pěkného milého čtení dost hořkokyselý zážitek. Nehledě na magický závěr, ve kterém úplně všechno zapadne do sebe, vše se vyřeší a nikdo neopomene neadorovat hlavní hrdinku.

První jsem se musela do čtení nutit, ale jakmile jsem se začetla, tak kniha utíkala rychle. Některé kapitoly byly strašně dlouhé a některé zase okolo tří - čtyř stran. Nejvíce z postav mi byl sympatický Milo a Shay. U Andie mi přišlo že většinou řeší blbosti, ale zároveň jsem se v jejích některých situacích vzhlédla a trochu se zděsila. Na celé knize se mi nejvíce líbil zvrat s Connorem, vůbec jsem ho nečekala.