Za námi šlo Záhrobí

Původní anglická anotace mě kdovíjak nenalákala, ale když jsem se nedávno doslechl, že se jedná o řádný body horor, už jsem zbystřil. Queer body horor je přesně to, co poslední dobou vyhledávám. A jsem rád, že jsem se k téhle prvotině dostal! Měl-li bych rovnou prozradit své hodnocení, pak je to solidní post-apo queer román s hororovými prvky, velmi zajímavou premisou, silným poselstvím, hlavní postavou či třeba prolínáním se biblických citátů s textem plným genocidy a queer témat. Ano, v žádném případě pro mě nejde o vynikající dílo, na to je tu až příliš mnoho problematických aspektů, ale i tak jsem byl navýsost potěšen. Proč? Zejména hlavní poselství, totiž že někdy cesta k našemu sebepřijetí nevyžaduje jen uvědomění a bytí v souladu se svou identitou, ale občas je potřeba se i postavit světu s vyceněnými zuby, je cenné. Jsme obklopeni queerfobními parchanty? Pak nestačí jen se usmívat a snažit se vše vyřešit pozitivní cestou, nestačí věřit, že láska s laskavostí kompletně změní svět. Někdy je potřeba bojovat, nenechat se vláčet bahnem a jen pasivně nečekat, až za nás rozhodnou ostatní. Postavit se nenávisti bez plýtvání vřelostí. Není to snadné, ale marginalizované skupiny historicky svá práva nezískaly jen doprošováním se, ale tím, že je vyrvaly z rukou utlačovatelů. O tom je pro mě celá tahle kniha, v tom spočívá její tak zásadní poselství, zvlášť v dnešní době, kdy se fundamentalisté všeho druhu stahují kolem jako mrchožrouti. Je to poselství, kterému se tolik jiných knih vyhýbá, a to k naší kolektivní škodě. Kromě tématu a pár několika opravdu znepokojivých scén je tu ale hromada výtek: styl psaní zůstává často docela obyčejný (jakkoliv má White nepochybný smysl pro působivou gradaci na mikroúrovni textu), místy kvůli překladu sklouzává k těžkopádnosti, mnohé postavy projdou příběhem bez náznaku svébytné osobnosti, jejich reakce na nepříčetné groteskno tělesných transformací je překvapivě vlažná, a to nejdůležitější ze všeho - přednost této knihy, totiž rozmanitý ansámbl postav, působí místy poněkud nepatřičně, když sklouzává až k jisté tokenizaci. Postavy jsou někdy redukovány na svou sexualitu či gender a nanejvýš jednu výrazně polarizující vlastnost (tj. buď jsou to nesnesitelní idioti, nebo úžasní dobráci). Hlavní hrdina Benji, ač pochází z extrémně fundamentalistického prostředí apokalyptického křesťanského kultu, který samozřejmě nenávidí vše queer, prokazuje úžasné znalosti a uvědomělost stran všech queer témat a intersekcionality (prý se to naučil z několika zakázaných knih, které by ale musel bezmála denně memorovat, aby si jejich obsah takto zvnitřnil) a nikdy se nedopouští přešlapů ani nijak neprojevuje svou fanatismem řízenou výchovu. To dokáže výsledný dojem docela kazit. A třídní aspekt? Jakože, taky si moc rád kopnu do bohatých privilegovaných ňoumů, ale lidi, nechte probohy Cormaca být! :D Jo, pochází sice z bohatších poměrů než vy ostatní, ale poslední dva roky s vámi žije v post-apo světě ve stejné bídě, jako vy. Říkat mu, ať "drží hubu", protože bohatí mají mlčet, bylo v tomto kontextu docela bizarní.