Z popela

Úžasný námět zpracovaný do nezáživného útržkovitého děje. Knihu sice hodnotím jako průměrnou, ale to je jen za vynikající závěr, jinak bych dala 2*. Nemůžu hodnotit vysoko jen za námět. Mohlo to být výborné psychologické drama, ale silný námět byl zpracován do jednoduchého velmi úsporného děje. Toto je přesně ta forma, kterou někteří ocení jako literární skvost, ale mě takové zpracování nezaujalo. Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. V jedné jsou to střípky z dětství, v té současné se děj odvíjí po hodinách pozpátku. Má to svůj důvod, ale mně tato forma nikdy moc nesedla. Šlo to lehce vyřešit jinak. Děj v obou linkách na mne působil velmi jednoduše a bez poutavosti, postupně jsem čtení urychlovala. Naopak závěr je vynikající. Čtenář sice čeká, že se něco stane, ale toto předčí očekávání. Z předchozího děje nelze čekat až tak výborný dramatický konec. Tady bude asi hodně vysokých hodnocení, protože na posledních stranách většině čtenářů spadne brada, ale já hodnotím celou knihu. Za ten skutečně silný vynikající závěr dávám 3*. Škoda, že nebyl příběh lépe zpracovaný celý. Od čtení neodrazuji, pro mne tato kniha tak úplně není, ale své čtenáře si jistě najde.

Stejně mě ta postava matky děsně iritovala...

Vnímavý emocionální pohled do dětství tří bratrů .... a po letech návrat do krajiny dospívání - a vyrovnání se se vzpomínkami .... Společná cesta je znovu provede časem - a i s rozdílem let jsou tu vzpomínky, které bolí ... Opravdu musí prožitá krutost shořet na popel, aby mohl člověk zapomenout a vytvořit novou realitu ? Co se vlastně stalo, že se cesty bratrů rozdělily ? Až v závěrečném sdělení matky nacházíme pochopení .... Tento příběh rodiny, která nenalezla slova porozumění doporučím.