Z krve a ohně

Tak tohle mě neskutečně vytočilo. To, co začalo jako hmatatelný mix Gwynneho Moci a Jordanova Kola času si od půlky obulo Paoliniho boty a kráčelo v nich až do konce. Odkaz dračích jezdců má taky svoji vrásu na originalitě, ale oproti Of Blood and Fire má Eragon svůj vlastní hlas, charakter a příchuť. Vůbec nemám problém číst další příběh plný elfů, trpaslíků, draků a obrů. Ale i tyhle stavební kameny můžou dostat úplně jinou atmošku. Tady se nic takového nestalo. Svět je kulisní a tyhle kulisy jsou na první pohled líbivé, ale když nakouknete za roh, je tam pusto a prázdno. Postavy nedokážou vzkřísit nejmenší špetku zájmu, chtivosti ani soucitu. Jsou to prázdné schránky, které prostě jen existují, nechají se vodit a když je to potřeba, otiskne se do nich kouzelná moc nebo další zvláštní schopnosti, protože proč ne. A já marně hledám něco, co bych tomu přičetla k dobru. Možná dynamiku a hbitost? Jeden moc dlouho netrpí. Ale to asi není něco, co bych nakonec mohla hodit na hromádku kladů.