Z korporátu na Pacifickou hřebenovku

Vpodstatě se ztotožňuji s předchozím komentářem. Přečetl jsem to, nedá se říct, že by se to nedalo dočíst, ale nebylo to nic, z čeho bych se posadil na zadek, nic, co by mě přimělo tu knížku zaškatulkovat do kategorie "chci si přečíst znovu". Nějak moc mě nezajímalo, jaké démony a resty minulosti si autor nese a chce se s nimi vyrovnat. Ne zrovna malou část knihy se zdálo, že vyhodit prášky na hlavu nebyl úplně nejlepší nápad, i když to nakonec docela rozchodil. Čtivosti stylu třeba L. Kutrové to nedosahuje ani náhodou, ale chápu, že i ten nesedne každému. Přečteno, rád pošlu dál.

Nedočteno. Autorův styl mi nesedí - a to jak styl psaní, tak styl cestování. Nejsem žádnej velkej cestovatel, ale na vandry chodím dlouhý roky a tenhle diletantskej přístup mi strašně rve žíly. Že vyrazí na druhou stranu světa s vybavením, který nemá vyzkoušený, to mi prostě hlava nebere. Jakkoliv souzním s důvodem, proč se na pouť vydal, tohle nedám.