Z(a)tracené klíče III

Celá trilogie je super a poslední díl je nejlepší ze všech

Z(a)tracené klíče III: Broušení hran je závěrečným, a tím i posledním dílem třídílné série Z(a)atracené klíče, a rovněž i koncem příběhu o sourozencích Tederikovi, Dannym a Endemonovi. Dlouho postrádaná vahanská trojčata Han, Kerr a Vuan už nebyli šedí a napůl průhlední, jako kdysi lapení v brázdě. Svým vzezřením nyní připomínali Bohy a skutečné démony. Han byl svalnatý těžký atlet s hranatou bradou, širokými rameny, štíhlým pasem a silnými stehny. Hezká ústa měl nepřátelsky zaťatá stejně jako mohutné pěsti opřené o stehna. Kerr byl šlachovitý a štíhlý, subtilních rysů a ladných gest. Jeho ruce s neklidnými dlouhými prsty byly jako stvořené k manipulaci s jemnými nástroji. Oba bohové měli oči se stříbrnými duhovkami, stejně bledou pleť a stejně rudohnědé vlasy jako jejich sestra. Zatímco Han byl ostříhaný nakrádko, Kerr se pyšnil dlouhou neuspořádanou hřívou. Oba byli o dvě hlavy vyšší než Vuan, která vedle nich připomínala křehkou, i když řádně naježenou panenku. Tito mocní bohové, věky vězněni proti své vůli, se jako neřízené střely pouští na výpravu do vzdálených končit vesmíru, aby ztrestali své trýznitele a mocnosti , jež se je opovážili tak dlouhá léta věznit. Po jejich zmizení se Vahanem začaly odrážet nevraživé nálada společnosti, jež začíná zpochybňovat dosazené autority. Tederik s pomocí všech sil Metaprostoru se snaží pokud možno přitáhnout všechny tři neřízené střely zpět na Vahan. To však ještě netuší, že po dobu jeho nepřítomnosti si na Vahan brousí zuby armáda cizí mocnosti a chystá se ho zcela ovládnout. Tomu však musí Tederik se svými nejvěrnějšími spolubojovníky a hlavně s trojčaty pokud možno zabránit. Ale jak už to bývá v boji o moc, tak i když se trojčata dostanou na výsluní, je nutno odstranit svého největšího soka, jež by je mohl ohrozit, a to Tederika, kord když jeho lásce s Vuan nyní už nic nebrání... anebo právě naopak? „Veřejně slíbila davům, že tu zůstane! Cítí se za Vahan odpovědná, a to jí nemůžu mít za zlé. A její vypečení sourozenci mě vykopli! Tak co mám dělat? Chceš, abych se před nimi plazil?“ „To jistě ne,“ odsekl bratr a hlas mu přeskakoval nevolí. „Netušil jsem, že jsou takoví pokrytci! Tahal jsi jim trny z prdelí. Opakovaně. A to bude asi ten problém. Oni moc dobře vědí, co jsi pro ně udělal. Takže se postarají, aby se na tebe rychle zapomnělo.“ Ovšem po tom, co byli po zásluze spíše potrestáni než odměněni, hledá Tederik se svým bratrem nové útočiště, kde by mohli v klidu žít, nikým nepronásledováni. A kdo ví možná si konečně oba vyjasní své cíle a možnosti, a konečně naleznou v životě to, co jim schází - lásku a své skutečné poslání. Z(a)tracené klíče III. - Broušení hran, i když je to poslední díl celé série, přec co se týče obsahu, je asi ze všech tří ten nejobsáhlejší, neboť sled jednotlivých událostí nezadržitelně a rychle na sebe navazují a plynou ke konečném zúčtování. Kniha je velmi čtivá, a svého čtenáře vtáhne do děje prakticky od první stánky, neboť příběh je velmi chytlavý se spoustou neočekávaných událostí, zvratů a ne vždycky milých překvapení. Mě osobně se asi nejvíce líbila romantická linka mezi Tederikem a Vuan, kdy zpočátku kolem sebe nenápadně našlapují, brousí vzájemné hrany a váhají, zda mají znovu pokračovat v tom, co se slibně rýsovalo v minulých dílech. Celý příběh je tak zpestřen o tajná dostaveníčka modré bohyně toužící po lidském doteku, polibcích a pár prchavých okamžiků touhy a vášně. Svojí lásku tu však nenalézá jen Tederik a Vuan, ale i Endomon, jež tu bude mít oči jen pro Rawanta, a a naopak Rawantes pro Endemona. Kdo ví, jak se mezi těmito dvěma dále vyvine? Stejně jako v předchozích knihách, i s touto knihou si autorka vyhrála a doslova ji vymazlila do sebemenšího detailu. Nechybí tu nejen dokonale propracované a do posledního detailu popsané jednotlivé osoby, rasy jednotlivých světů, klasifikace nesmrtných, nejrůznější reálie, ale rovněž i důmyslné popisy všech zmíněných světů, díky čemuž má čtenář možnost si vše živě představit. Autorka v textu používá spoustu důmyslných a vtipných přirovnáních, díky čemuž se text skvěle čte, a zároveň i baví. Mě například utkvělo v paměti: "Připadal si jako ořech rozdrcený těžkou botou." anebo "Ruka ruku myje, průser průserem se kryje!“ Celá trilogie "Z(a)tracené klíče" je skvěle napsaná série, kterou je přímo velké potěšení ji číst a je jen škoda, že tím skončil i příběh o Tederikovi, Dannym a Endemonovi.