Wrocławské krysy: Chaos

Po delší době solidní zombie řežba! Navíc s mým oblíbeným typem nemrtvých, které prakticky nelze rozumně zlikvidovat. Pokud ovšem nejde o čtenářovo první tango se zombiemi a hledá něco navíc, rozhodně potěší zasazení děje do Polska v roce 1963. Popravdě, kolik zombáren zasazených do prostředí komunismu jste četli? Právě to, jak si soudruzi poradí s něčím tak myšlenkově nepřípustným jako živý mrtvý, je jedním z pilířů příběhu. Na jedné straně barikády tak stojí nemyslící dav agresivních nemrtvých, na druhé ozbrojené jednotky s chladným, logickým myšlením. A uprostřed této brutální arény stojí běžní civilisté, kteří ve většině případů nemají potuchy, co se to ksakru děje. Jestli tohle není příběhově skvělý setting, tak nevím. Nicméně musím přiznat, že prvních zhruba 100 až 150 stran jsem měl problém se do knihy začíst. Jména postav naskakují do děje jako střely z rotačního kulometu a než z akční sekvence pochopíte, co se vlastně děje, je z postavy dálnice pro červy. Tento problém jsem měl ve většině akčnějších pasáží v knize; ovšem je pravda, že zrovna tyto prvky - akční pojetí a hromada postav - mi nelahodí obecně. Nicméně jde o ten typ vyprávění, kde nelze odhadnout, která postava zahyne či přežije; brzy se tedy ukáže, zda má smysl si daného jedince rámcově pamatovat. Zprvu mě brzdilo i bazírování na detailech; nicméně právě to časem dodalo příběhu hloubku a realističnost. Jakmile jsem si tedy po cca první pětině na styl vyprávění zvykl, tento smysl pro detail jsem naopak cenil. Jediné co tomu ještě scházelo, byla mapa města. Celý román o téměř 500ti stranách zachycuje osudnou noc, na jejímž počátku nákaza ve Wrocławi propukla. Na první socialistický zombi mord ovšem nemusíte čekat dlouho, tady se jede naplno od první kapitoly. Je asi jasné, že na takové rozloze se efekt nechuťáren časem vytratí a že odhalování „pravidel hry“ se u různých postav zákonitě bude opakovat. S tím však autor podle všeho počítal a v rámci různých zvratů či situací se to daří provádět tak, že se napětí nevytrácí. Přesto si troufám tvrdit, že nejsilnější momenty knihy mají na svědomí čistě lidé. Ovšem navzdory krutým zvratům a morálním dilematům se našly i části, kde jsem se musel smát - ať už proto, že si to má temnější půle vyloženě užívala, nebo kvůli až realistické absurditě dění. A ano, osudy některých postav i konec knihy jsou poněkud otevřené, neboť se jedná o první díl tetralogie. Třeba se jednou dočkáme i dalších dílů... Milovníci zombáren všech podzemí, začtěte se!